V houslovém světě patří k takovým výrazným zjevům nové generace nizozemská virtuoska Janine Jansenová, která se mezi světovou elitou pohybuje přibližně sedm let. Na festivalu hrála v neděli za doprovodu Symfonického orchestru Hesenského rozhlasu, s nímž je v těchto dnech na turné.
Její výkon se stal událostí, a to přesto, že nehrála žádný z populárních romantických koncertů, nýbrž méně známý Koncert č. 1 pro housle a orchestr Bély Bartóka, maďarského klasika hudby dvacátého století. Autor tuto skladbu kdysi věnoval houslistce, již miloval, která však jeho city neopětovala.
Jansenová do hry vložila obrovskou energii a vášeň, aniž jakkoli zápasila s technickými úskalími. Niterně a ohnivě přednesla i Bartókovu Rapsodii č. 1. Maďarský kolorit první půlky večera uchoval Koncert pro orchestr Zoltána Kodályho.
Dirigent Paavo Järvi podědil talent po svém otci, proslulém estonském dirigentovi Neeme Järvim. Německý orchestr, jemuž v současnosti šéfuje, nepatří sice mezi absolutní špičku, nicméně jeho celkový výkon byl seriózní. Dvořákovu Symfonii č. 7, která zazněla v druhé polovině večera, vystavěl dirigent velmi přesvědčivě.
O den později patřila Dvořákova síň hned desítkám mladých hudebníků. Přijel totiž Orchestr mladých Evropské unie, jedno z nejlepších světových těles složené z nadaných hudebníků různých evropských zemí (včetně Česka). S ním se do Prahy po několika letech vrátil někdejší šéfdirigent České filharmonie Vladimir Ashkenazy, který je v současnosti hudebním ředitelem Orchestru mladých.
Hra plná elánu
Setkání s kvalitními mládežnickými ansámbly, v nichž začínající hudebníci získávají zkušenosti, bývají většinou příjemná. Třebaže postrádají vyzrálost špičkových dospělých orchestrů, umějí tato tělesa zaujmout elánem a absencí rutiny. Technická zdatnost, a především ohromné gusto vyzařovalo i ze hry Orchestru mladých Evropské unie.
Začal Dvořákovou koncertní předehrou Othello, úctyhodně se vypořádal s Šostakovičovou Symfonií č. 9, která je dílem svérázně vzdorujícím objednávce stalinského režimu, a vyřádili se na barvité suitě Bacchus a Ariadna od francouzského skladatele Alberta Roussela. Závěrečnou tečku obstaral Ravelův La Valse.
