Mitrochinův archiv vychází v ČR

Když předloni vyšla v Londýně kniha bývalého vrchního archiváře rozvědky sovětské KGB Vasilije Mitrochina, kterou mu pomohl sepsat historik Christopher Andrew, byla to senzace. Toto obsáhlé dílo doplňovalo a prohlubovalo předcházející publikaci z roku 1990, na níž se rovněž podílel Andrew - a to historii KGB pořízenou na základě materiálů jiného sovětského defektora (tedy zběhlého agenta), Olega Gordijevského. Obě knihy poměrně vyčerpávajícím způsobem popisují tajné operace sovětských výzvědných služeb v zahraničí od bolševické revoluce až do poloviny osmdesátých let, kdy oba ruští autoři se svou činností skončili.

Novější, předloni vydaný titul existuje nyní i v české verzi: pod názvem Neznámé špionážní operace KGB - Mitrochinův archiv jej vydala Academia. Bohužel nakladatelství vědecké literatury se v titulu nevyhnulo bombastičnosti; anglický originál má přesný a střízlivý podtitul KGB v Evropě a na Západě. Není totiž pravdou, že se tam popisují naprosto neznámé akce, většinu z nich můžeme znát z dřívějška, zvláště z Gordijevského, autoři však přicházejí s většími podrobnostmi a některé události více provazují.

Christopher Andrew a Vasilij Mitrochin: Neznámé špionážní operace KGB - Mitrochinův archiv

Přeložil Ondřej Novák

Academia, Praha 2001

700 stran + 16 stran fotografických příloh

náklad a cena neuvedeny

Mitrochin byl loajální důstojník KGB, než dvě události zlomily jeho myšlení. Předně v roce 1956, po odhalení kultu osobnosti na sjezdu sovětských komunistů, začal z mladistvé nerozvážnosti mluvit mezi svými kolegy příliš otevřeně a z operativy, kde čekal na druhý výjezd do zahraničí, byl odsunut do archivu. A potom na něj zapůsobil vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, se kterým hluboce nesouhlasil. To už byl na vrcholu profesionální kariéry. Zmoudřele se rozhodl, že nezačne hlasitě kritizovat, nýbrž se stane tajným disidentem - pustil se do výpisků ze svazků sovětské rozvědky a ty ukládal na své chatě. Žádný plán, co s nimi udělá, neměl - jen doufal, že se mu nějakým způsobem podaří dostat je na Západ.

V roce 1992, po rozpadu Sovětského svazu, se tento plukovník ve výslužbě rozjel do Rigy, kde je nabídl americkým zpravodajským důstojníkům; ti mu však nevěřili, takže odešel k Britům, kteří měli pro podobná romantická dobrodružství mnohem větší smysl. Britové také nakonec dopravili Mitrochina s celou rodinou a všechen jeho archiv do Londýna.

Sedm let zpracovávali britští zpravodajci za asistence kolegů z dalších západních států získané informace. Kontrašpionážní služby mnoha zemí prověřovaly tisíce lidí, jejichž pravá anebo krycí jména se vynořovala z Mitrochinových zápisků, prokázané špiony zatýkaly a posílaly soudům; jen velmi staré vyzvědače pardonovaly. Část tohoto archivu, která se týkala většiny špičkových operací, se současně chystala ke zveřejnění. Kdyby chtěli Britové publikovat úplně všechno, museli by sepsat dílo o mnoha svazcích.

I když se překladatel Ondřej Novák drobným chybám nevyhnul (neví, že existuje kryogenní palivo atd.), je to převod velmi kvalitní - na rozdíl od mnoha jiných špionážních publikací. Nicméně čtyři výtky lze opět adresovat nakladatelství. V prvním anglickém vydání autoři neidentifikovali některé sovětské špiony, to za ně udělali britští, francouzští, němečtí a další novináři. Stálo za úvahu tahle jména zaznamenat aspoň pod čarou jako poznámky překladatele či redakce - kniha by byla úplnější. Třebaže se nakladatelství v úvodu chlubí, že upozornilo britského vydavatele na některé omyly týkající se roku 1968 u nás, jiné tam nechalo. Vadí používání zkratek anglických názvů pro označení některých západních komunistických stran, pro něž máme zažité zkratky české, rovněž tak nesmyslné používání anglické zkratky FCD namísto termínu první hlavní správa. Vrcholem je rejstřík, z něhož nakladatelství udělalo paskvil, protože mu přidělilo pouze šest stran, zatímco v anglickém originálu obnáší stran šestašedesát!