Hru o dvou mírně pomatených alžbětíncích uvedlo pražské Divadlo v Celetné v překladu Jaroslava Kořána a režii Filipa Nuckollse.
Zatímco u Shakespeara figurují oba bývalí Hamletovi spolužáci jen jako vedlejší postavy, Stoppard je situoval do středu dění a velmi zručně obalil situace z původního dramatu dalšími příběhy a replikami.
V tragédii se například oba mladí muži objevují až na Elsinoru, aby pomohli zjistit, co se stalo s princem. Stoppard popsal i jejich předchozí cestu na hrad, během níž potkávají herce, kteří později sehrají klíčové představení Past na myši a nepřímo usvědčí Claudia z vraždy krále.
Nuckolls hru mírně zkrátil a dotáhl intertextuální hrátky hlavně zařazením zvukových ukázek a dvou projekcí z Hamleta v režii Jakuba Špalka, jehož má divadlo také na repertoáru. Vizuálně jsou tyto části odděleny; za nasvíceným obřím bílým plátnem hrají jen černé siluety. Přesto by pro diváky, kteří vůbec tohoto Hamleta neznají, mohla být orientace v druhé inscenaci trochu obtížná.
Hlavní aktéry ztvárnili Marek Němec a Martin Hofmann. Díky hnědým "intelektuálským" sakům a obřím batohům a zejména dokonalou souhrou obou herců jsou Rosencrantz a Guildenstern interpretováni jako vzdělanci odtržení od reality, místy kombinovaní s turisty či trempy.
Typické jsou pro ně hrátky všeho druhu – s mincemi, slovy či dokonce s příběhem Hamleta. Ten se osobně na jevišti objeví jen jednou – němý, s knihou a v černém. Na konci pak hrdinové umírají místo prince, jenž přepsal dopis určený anglickému králi. V Hamletovi se o jejich údajné smrti dozvídáme z monologu.
Stoppard propojil závěr své hry s poslední scénou ze Shakespeara. Nuckolls jeho dialogy seškrtal a Rosencrantze a Guildensterna se zbavil rychle a stylizovaně přímo na jevišti. Doufejme, že tato povedená inscenace zůstane naopak naživu hodně dlouho.
