Miroslav Donutil: Padesátka mi přinesla pochyby

  14:51
Jeho autogramiády zaplňují knihkupectví, kazet a cédéček s jeho vyprávěním se prodaly desetitisíce kusů. Kritika ho celkem jednohlasně považuje za jednoho z největších žijících českých herců. Miroslav Donutil je prostě velmi populární. A tuto středu mu bylo rovných padesát.

Jak cítíte padesátku?
Cítím ji v zádech, cítím ji v nohách, někdy už i v hlavě.

Zapomínáte?
Ne, ale člověk má o sobě čím dále tím větší pochyby. Jak pokračuje věk, tak odchází to, že jste v mládí strašně sebejistí a nepřipouštíte si moc chyb. V tom pokročilejším věku o sobě pochybujete čím dále tím více.

Miroslav Donutil

narozen: 7. února 1951
kariéra: V letech 1973 až 1990 hrál v brněnském Divadle na provázku, kde vytvořil vedle několika desítek jiných rolí také postavu Nikoly Šuhaje v Baladě pro banditu (v roce 1978 i ve filmové verzi), od roku 1990 člen činohry Národního divadla v Praze (dohromady již téměř dvě desítky postav). Získal Českého lva za film Pasti, pasti, pastičky.
Jak se to projevuje?
Jdu na jeviště plný pochyb, jestli to, s čím tam jdu, bude opravdu stačit. Jestli je to dost, zda jsme neměli udělat ještě něco dalšího, něco navíc. Jestli můj život, který se ubírá nějakým směrem a způsobem, je tou nejlepší cestou. Jestli jsem neměl více prostoru věnovat tomuhle a méně tamtomu...

Takže mezník v životě?
Ano, mezník v životě. Jak říká Milan Lasica, člověk vstupuje do jeho druhé, té kratší poloviny. Navíc to po padesátce jde všechno asi strašně rychle... Já sedím v šatně, vedle mě Miloš Nesvadba, a on najednou říká: "Jen počkej po padesátce, jak ti to poletí, hochu. Den co den to sviští. Vždyť mně bylo padesát včera a dneska je mi pětasedmdesát." Mám za to, že člověk, jak se blíží ke stáří, to jsem viděl na svých babičkách, je čím dál tím víc smířen s tím, co ho čeká.

To zní, jako byste už byl smířen se smrtí...
Já nemám strach ze smrti - jsem přesvědčen, že přijde tehdy, kdy přijít má, ve správnou chvíli. Zatím se cítím dobře, nevím jestli na padesát, ale je to fajn. Ivan Rajmont mi nedávno říkal: "Já se cítím skvěle, mám bezvadnou náladu, spousta věcí se mi daří, mám úžasnou rodinu, malé dítě - akorát do důchodu blízko." Jenže já si říkám, on takový úspěšný, dlouhý, pohodový důchod, tedy když je člověk zdravý, to taky není špatná perspektiva.

Nehledě na Pelíšky a Pasti, pasti, pastičky - pořád čekáte na svůj opravdu velký film. Už je to dlouhé čekání, ne?
Nedá se říci, že na něj čekám. Já už jenom tuším, že by mohl přijít. Totiž, čím více jsem na něj čekal, tím nějak méně přicházel. Takže je možné, že když na něj čekat nebudu, tak se konečně objeví. Musím říci, že teď mám v ruce zrovna jeden scénář, který je pěkný a s rolí, která se mi moc líbí. Jenže jsem teď četl někde v novinách, že vzhledem k tomu, co se děje v televizi, a k finanční situaci se to realizovat asi nebude. Uvidíme.

Jak by takový správný film pro Miroslava Donutila měl vypadat?
Mám nějaké konkrétní představy. Jenže kdykoli to řeknu nahlas, tak to někdo použije. Takže mám dvě jasné a jednu vzdálenou představu, a na nich pracuji. Navíc, já si myslím, že dneska už je to spíše věc scenáristů, dramaturgů a režisérů, kteří už snad vědí, co by mě mohli nabídnout.

Vaše jméno je v podstatě zárukou kasovního úspěchu, jste jeden z mála, který by mohl jít za producentem a říci mu: "Pojďme spolu udělat film, mám tady jeden výborný scénář..." Proč to neuděláte?
Producenti se s tím ani neskrývají. Oni říkají - z hlediska obchodního není co řešit, obsadíme do hlavní role Donutila a je kasaštyk. Jenže pak člověk zjistí, že v televizi se za sezonu dělá třeba dvacet filmů a inscenací a nakonec tam pro Donutila vlastně vůbec není role. Já myslím, že řada věcí je řízena jinými cestičkami a hrají tam roli úplně jiné věci, závist nevyjímaje.

Odmítáte scénáře?
Odmítal jsem je i v době, kdy mě ještě nikdo neznal, odmítám je i dneska. Prostě, když se mi dostane do ruky scénář blbej, tak neumím pokorně říci: "Výborně, to je ono, to budeme dělat." Mě by to nebavilo. To se raději věnuji jiné práci.

Třeba divadlu - co byste si chtěl ještě zahrát na divadle?
Už se těším na to, co mě čeká teď. Mně se splnil sen, který jsem ani nesnil, to se mi v Národním divadle díky dramaturgii stává často. A musím říci, že s výjimkou jediné hry, vlastně dvou her, to byl Nobel a Podivní ptáci, jsem byl všemi ostatními nadšen. A teď se těším velice, protože teď přijde Komik od Johna Osborna. To je postava, která člověka potká párkrát za život. Navíc to se hrálo v Národním divadle v roce 1957 a byla to slavná Peškova a Marvanova inscenace. Takže se pokusíme navázat na tuhle tradici. To je taky těžké. Když jsme začali zkoušet Goldoniho Sluhu dvou pánů, tak pamětnice chodily a říkaly: "Ne, ne, nedělejte to, to hrál pan Pivec, to se už nedá, to už nikdo nepřekoná..." Nejlepší je, když potom chodí ty samé babičky a říkají: "To se vám povedlo, to by měl pan Pivec radost." Což vážně potěší. Snad to s Archiem z Komika dopadne také tak. Už samo zkoušení je radost.

Dobrá, to už zkoušíte, ale co další sny...
No, je ještě spousta rolí, co bych si chtěl zahrát...

Pravda, člověk to občas zakřikne.
To bylo u mě vždycky, sotva jsem řekl, že bych si něco rád zahrál, tak už jsem to nehrál. V Divadle na provázku jednou Peter Scherhaufer přišel s takovou krásnou metodou, když se chystala Commedie dell´arte, řekl: "Tak si všichni napište na papírek, co byste chtěli hrát, vyberte si každý sám, demokraticky." No, pak se to rozbalilo a já jediný, blb, jsem si tam napsal Harlekýna - samozřejmě, že byl od začátku rezervovaný pro Bolka Polívku. Troufnul jsem si, a naletěl.

No, jak si pamatuji Petera Scherhaufera, tak ho mohlo klidně napadnout to obsadit úplně opačně proti typům...
No právě, s tím jsem taky počítal, že chystá nějakou kulišárnu. Třeba, když jsem takovej mouňa obtloustlej, že by to mohlo být o mě. Ale ne, on měl jasnou představu, kam mě v inscenaci šoupne, a tam jsem také setrval celou dobu. To jsem jenom nalítnul. Ale stejně to bylo hezký, jak jsme si demokraticky vybrali role.

Jak ovlivnila vztahy mezi herci Národního divadla taková věc, že v kauze České televize se jedni postaví na jednu a druzí na druhou stranu?
Dneska už je jasné, že je dobře, že se to celé stalo. Projasnilo to spoustu vztahů. To nerozdělovalo jenom herce, ale i rodiny a kamarády. Až mě to fascinovalo, jak taková ze začátku blbost, že nějaký člověk se stane ředitelem za půl hodiny, navíc v instituci, která podle koláčů sledovanosti pana Železného zase tolik lidí do té doby nezajímala, dokáže postavit jedny proti druhým. A lidi dokonce na pobídnutí z obrazovky, když známé osobnosti s fangličkami řeknou: "Jděte na Václavák", opravdu přijdou. Kolega Kodet to cítil opačně než ti na náměstí a má na to plné právo. Jsme v demokracii. A navíc, co on vlastně řekl: "Nechoďte tam, stejně budete nadávat, i když budete mít jinou vládu." Což je v podstatě velká pravda. Ale těch anonymních telefonátů, co dostal, těch bylo nepočítaně. A lidi mu spílali, nadávali mu. Člověku, kterého tolik milovali za Pelíšky, kterému psali krásné děkovné dopisy, posílali sprosté anonymy. My jsme zvláštní národ, dokážeme se sejít na náměstí, tam se vykřičet, pak se udáváme, natíráme, závidíme si, pomlouváme se, pak zase uplyne nějaká doba a jsme zase na náměstí. Jenom, aby to nebylo zase v únoru.

Celé to bylo kvůli novinářské svobodě - ostatně, vy jste chtěl být kdysi novinář, neníliž pravda?
Myslím si, že té svobody máte někdy až neskonale mnoho. Kdybych měl protestovat proti všemu, co si od novinářů o sobě přečtu, nedělal bych vůbec nic jiného. Ale pravda, chtěl jsem být novinář. V minulé době chtěl být člověk kdečím, hlavně tím, kdo hodně cestuje. Já jsem třeba chtěl být novinářem kvůli panu Křesťanovi z Mladého světa. Protože mně se strašně líbilo, jak psal reportáže ze zahraničí. A já jsem si říkal, tohle bych chtěl dělat. A také jsem se tomu věnoval. Když jsem studoval na gymnáziu, tak jsem psal kde co a dokonce i vyhrával nějaké soutěže.

Takže kvůli cestování...
My jsme se projektovali do všech možných povolání, do všech těch profesí, které měly cestování v náplni práce. To znamená, chtěli jsme být letci, chtěli jsme být námořníci, novináři... Ale že se mi stane to, že s Divadlem na provázku projedu desítky zemí, to mě v té chvíli, kdy jsem uvažoval o budoucím povolání, vážně nenapadlo.

Ono přece jen - Divadlo na provázku byla evropská záležitost.
Na to mě právě dostal režisér Zdeněk Pospíšil, když mě lákal na Provázek. On tehdy řekl: Vstup k nám do divadla, a budeš v jednom z nejslavnějších evropských souborů. Já si myslel, že si ze mě dělá srandu. Ale pak se skutečně stalo to, co říkal. Ne, že bychom patřili k té absolutní špičce, zřejmě to tak nebylo, ale v Evropě jsme se pohybovali docela suverénně. A hráli jsme na stejný

Miroslav Donutil.

Miroslav Donutil.

Miroslav Donutil.

Miroslav Donutil.

Miroslav Donutil.

Autor:

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

  • Nejčtenější

KVÍZ: Lovec přichází! Otestuje si znalosti zákulisí soutěže Na lovu

22. března 2024

V sobotu 23. března startuje na TV Nova další série Superlovu, speciální verze pořadu Na lovu....

Simply the best! Ewa Farna podruhé nadchla vyprodanou O2 arenu

23. března 2024  9:40

Zpěvačka Ewa Farna zazpívala 22. března podruhé v po střechu našlapané O2 areně. Na přidaném...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Leštiči klik hráli řediteli za dveřmi, já o protekci nestál, říká jubilant Spálený

21. března 2024

Premium Petr Spálený právě dnes slaví osmdesátiny. Jak říká, svoje roky nikdy moc neprožíval, a tak stále...

Básník ticha i lomozu. Se Zajíčkem se loučily stovky lidí, zaplnily okolí kostela

21. března 2024  16:22

V kostele svatého Petra a Pavla v Radotíně se ve čtvrtek 21. března stovky lidí loučily s Pavlem...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Kus dřeva, který v Titaniku udržel hrdinku naživu, se vydražil za 16 milionů korun

27. března 2024  8:01

Plovoucí kus dřeva, který v oscarovém snímku Titanic pomohl udržet hlavní ženskou postavu Rose při...

RECENZE: Mlok, anebo nesmrtelnost? Kalfař v nové knize smeká Čapkovi

29. března 2024

Premium Nejdřív Kosmonaut z Čech, teď rovnou Stručná historie věčného života. Názvy svých románů umí...

KVÍZ: Co chceš více, chop se lžíce. Jak znáte film Což takhle dát si špenát?

29. března 2024

Bláznivá komedie o loupeži, zázračném omlazovacím přístroji a jedněmi nenáviděné, druhými milované...

Nechtěli ji mezi sebe, ale nedala se. Beyoncé vydala countryové album

29. března 2024

Zpěvačka Beyoncé vydala v pátek 29. března druhou část plánované albové „covidové“ trilogie. Po...

RECENZE: Způsob, jak umrtvit oživlé Kroky a skoky české animace

28. března 2024  16:15

Je to smutný paradox. V cyklu Kroky a skoky české animace sice mnohokrát zazní, že animovaná tvorba...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...