"Dosud jsem se nechystal natočit žádnou z písní Paula McCartneyho. Ale osobní zážitek s ním, to je jiné kafe. Je to stále velmi čerstvé. McCartney mě tenkrát šokoval. Vzal kytaru a zahrál mi skladbu Follow Me a zajímal se o můj názor. Píseň si schovával pro festival Glastonbury. Dostal se mi pak do rukou záznam z přehlídky. Ale to jsem si ještě nemyslel, že budu Follow Me nahrávat," říká Miroslav Žbirka.
Co o tom rozhodlo?
Je to velmi osobní věc. Píseň Follow Me jsem se nejdříve naučil a předvedl ji kytaristům z mé kapely, Honzovi Ponocnému a Honzovi Horáčkovi. "Tohle mi McCartney hrál, poslouchejte, co tomu říkáte?" ptal jsem se jich. I oni se písničku naučili. K momentu, že někdo vysloví myšlenku "nahrajme to a uvidíme", byl jen krůček. Jednoduše jsme píseň natočili a vznikl bonus pro desku Live. Víte, většinou mi vrtají v hlavě vlastní skladby, takže se na takové verze nedostane. Ale tohle je speciální záležitost.
Pošlete McCartneymu nahrávku s vaší verzí jeho písně?
Právě jsem na slovenském turné, které mě hodně zaměstnává. Cédéčko mu pošlu, hned jak zjistím, kterým směrem by mělo putovat. Jedno mé CD už má, též s obalem od Tona Stana, takže bude mít druhé do série.
Co když se McCartney naštve, zvláště když jste ho předběhl a píseň vydal jako první?
Tohle mě nenapadlo, docela jste mě vystrašil. Vzhledem k tomu, že mám vše překryté osobním zážitkem, tak některé úvahy z oblasti reality mi docházejí až nyní. Situace je unikátní v tom, že píseň Follow Me není všeobecně známá. Každý zná McCartneyho Hey Jude. Ale doufám, že to nebude tak vážné. Zvláště když deska Live vychází v našich malých zemích.
Musíte v takových případech žádat o autorská práva?
To mě samozřejmě hned napadlo a konzultoval jsem to s odborníky. Nemusím žádat o souhlas, protože jsem dodržel McCartneyho hudbu i text.
Ano, to potvrdila i Dana Neprašová z Ochranného svazu autorského. Vraťme se tedy k vašemu nynějšímu turné. Bude mít pokračování v Česku?
Chtěl bych, abychom vyjeli na jaře. Zatím se plně věnuji slovenskému turné s tím, že v Praze odehrajeme koncert 16. listopadu v Paláci Akropolis. Program vystoupení je skoro identický s cédéčkem. Jsou to spojené nádoby. Na Slovensku vystupujeme jen ve sportovních halách, byli jsme už v Košicích nebo Prešově. Nálada koncertů je takřka euforická. Sešly se různé generace podle toho, jak se nasbíral můj repertoár. Mám co dělat, abych se nedojímal. Možná to jsou mé nejlepší koncerty v životě. To mě docela překvapuje.
