Batůžkáři byli malebně rozloženi na trávníků a do stanu, kde pro ně mexický klasik a Buňuelův přítel Arturo Ripstein pořádal neformální setkání, jich dorazilo sotva do mariáše. Nakonec si prý hlouček věrných odvedl do ústraní.
Ale sotva se obloha zatáhla, stan připomínal uprchlický tábor. Zpívání v dešti postihlo i nezdolnou skupinu Čechomor, ba i neznámého šamana, který v půl páté ráno pod balkonem mohutnou kantilénou vzýval návrat slunce O sole mio. Marně.
Jak houstl déšť, zahustila se přímou úměrou nálada ve festivalovém paláci Thermal. Lid divácký se zamíchal mezi lid pracující, pronikl i na vstřícnou slovenskou veselici, odkud oproti původní dezinformaci, za niž se tímto omlouvám, nevoněly halušky, nýbrž klobásky.
A spolu s invazí fanoušků se objevily i stesky. Třeba že za dva dny vybojovali zájemci vstupenky na jediný film, že se mění klientela, neboť v mládežnickém stanu se místo tradičních nezávisláků kupí - cituji - manekýnové, metrosexuálové, vypulírované platinové panenky a šampóni. A že prý se festival přiklání ke komerci.
Ale existují i místa, kam šamponová vlna nedolehla. Třeba na večírku artové distribuční společnosti Aerofilms vládli roztomile ulítlí velikonoční zajíčci. A ráno začalo stejně roztomile českou soutěžní novinkou Děti noci, která do zarudlých očí drsných kritiků vehnala i slzičku a rázem se vyšvihla mezi dosavadní favority.
Jiří Mádl s Marthou Issovou v ní působí jako kterýkoli jímavý pár nočňátek, o něž se zakopává v nočním křoví kolem Thermalu, a navíc stoprocentně nekomerčně - až by jim dal člověk poslední korunu a vlastní spacák.
Třeba se jim to stane na dnešním večírku Dětí noci, který ovšem zdaleka není jediný. Příjemné setkání nejen duchovního rázu jako vždy slibuje ekumenická porota a další zpívání v dešti zvěstuje akce časopisu Variety na počest evropských filmů podpořená také stanicí HBO.
