Mirka z Varů naposledy: Festival je světový, tudíž plný aktivistů

Pořád existuje asi tak šest škarohlídů, kteří zatvrzele opakují, že si karlovarský filmový festival na světovost jenom hraje. Že na hvězdném koberci, po němž se o víkendu prošli poslední hosté, trousí slámu z bot a že ústřicemi maskuje, jak je ve skutečnosti malý, provinciální a dětinský až k smíchu nebo k pláči.

43. MFFKV - Robert De Niro pózuje před tiskovou konferencí - Mezinárodní filmový festival, Karlovy Vary (4. července 2008) | foto:  Dan Materna, MAFRA

Není to pravda. A to přesto, že výzdoby zbavený festivalový palác Thermal v neděli připomínal spíše zjizvený uprchlický tábor před generálním úklidem a město se změnilo ve spící hrad Šípkové Růženky, zatímco v Cannes či Benátkách se najde otevřená kavárna - světe, div se - i mimo festival.

Nicméně světovost do Varů dávno dorazila a platí se za ni tvrdě: čelistí ztuhlou od zdvořilých úsměvů početných chvil, kdy člověk v duchu počítá do sta a krotí se, aby váženou celebritu neposlal do háje.

Hvězdy už k nám nejezdí jen kvůli filmům. Vozí s sebou totéž, co na festivalové Riviéry: poselství, kázání, aktivistické výzvy. To je dnešní daň za vstupenku do velkého filmového světa.

. Mirka z Varů

Internetový glosář filmové kritičky deníku MF DNES Mirky Spáčilové věnovaný filmovému festivalu v Karlových Varech

V tom malém se tlachá o filmech u piva. Ale čím světovější pel na akci usedne, tím silnější je zřejmě nutkání titánů k zásadním projevům. Když na karlovarské půdě přednesla Sharon Stone svůj dnes již památný třeskutý mírový manifest, braly to rozesmáté davy jako zpestření, bezděčnou recesi srovnatelnou s frázemi, které papouškují snaživé holčičky na soutěžích krásy.

Jenže z výjimky se pomalu stává pravidlo. Ani Robert De Niro, slavný představitel drsných mafiánů, se nevyhnul něžné americké pohádce o zlém Bushovi a hodném Obamovi, který znamená "naději pro Ameriku a pro celý svět".

Jeho kolega Danny Glover si místo Smrtonosné zbraně připravil ještě hrozivější kalibr: přednášku o rasismu, Tanzanii, rozvojových programech, Chávezovi, Martinu Lutheru Kingovi, zaměstnanosti či konci demokracie v Hollywoodu. A půvabná Saffron Burrowsová si přisadila mimo jiné feminismem, což některé její rozohněné ctitele zchladilo, jako kdyby se z dráždivých koktejlek převlékla do vytahaných tepláků.

U chápavého přikyvování hereckým výronům navíc škola festivalové diplomacie nekončí. Jak se chovat třeba u večeře s delegací ruského válečného filmu právě v den, kdy se v Praze podepsala smlouva o americkém radaru? Stačí jeden horlivec a z opatrné debaty o neškodném borůvkovém koláči se může stát bomba Malakov.

Umělecký aktivismus je zkrátka v módě, zuří na všech světových festivalech a Vary si na něj zvykají taky; po svém. Což znamená, že lidé z bývalého východního bloku hledí na západní nadšenecké stoupence Fidela Castra se shovívavou útrpností vlastní neblahé zkušenosti - a těší se, až přijede někdo normální.

Třeba Arnold Schwarzenegger hlásající, že kouření sice škodí, ale upřít kvůli tomu ve filmu doutník třeba Winstonovi Churchillovi je pitomost.