Třeba většina členů dokumentární poroty nestihla vůbec slavnostní zahájení. Jen chytrý hollywoodský herec Danny Huston přiletěl z Prahy malou cessnou.
Cesta pro tři osoby přišla bratru na deset tisíc korun. Cena festivalový lid příjemně překvapila, takže začal šetřit napříště.
Na místě pak hrozila dvě nebezpečí. Předně chlupatiny zdobící festivalový palác Thermal ve stylu bytové módy 70. let - snad se v nich nebudou držet broučci.
A pak Andy García, laureát ceny za přínos světového filmu, vynořující se ve slamáčku bez varování na nečekaných místech.
Kontroloval totiž sály, kde se promítá jeho režijní debut Ztracené město, včetně novinářského, takže člověk nevěděl, jestli mistr nehlídá jeho výdrž, a raději zůstal až do konce. Což neměl.
Protože po tak špatném filmu už bylo docela jedno, jak dojemně host hovoří na pódiu, škrábaje se přitom zamyšleně na levé tváři podobně jako ve svých rolích.
Vzápětí už někteří radovánek chtiví hosté nevydrželi na následující Kim Ki-dukův film Čas, a to byla předně škoda, protože to je film naopak výtečný, jakož i ostuda, když prestižní světové premiéře tleská poloprázdný sál.
Na večírku se pak špitalo, jestli by se neměla Garcíovi čestná cena nenápadně odebrat a strčit do kufru Kim Ki-dukovi.
Apopos, večírek: při vší úctě ke Garcíovi či Hustonovi se nejvíc obdivných úsměvů vysílalo k Dannymu Trejovi, jemuž se na festivalu rodinně i láskyplně přezdívá Mexikánec. Jeho jméno si totiž vybaví málokdo, ale zjizvenou tvář filmového padoucha každý.
Z domácích se obdivu dočkali urostlí mladíci ve fracích na visutých hrazdách a ztepilé slečny na trampolíně, společní hrdinové efektní zahajovací show provázené jen bubny, na rautu pak režisérka Alice Nellis, půvabná královna plesu.
A taky bezejmenný občan, který stihl opravit na titulcích sestřihu ke Garcíově poctě jednu vskutku křiklavě ostudnou hrubku. Z té hanby, že si festival plete tvrdé y s měkkými i, totiž mohla zbýt pachuť na jazyku, a to by zamrzelo, protože půlnoční zmrzlina v Grandhotelu Puppu jako vždy chuťové buňky pohladila.
