ERICH BOBOŠ PROCHÁZKA & MAREK WOLF: Diversion
vyd. East West Promotion
Slovák Erich Boboš Procházka je jedním z nejlepších evropských hráčů na foukací harmoniku. Na svém novém albu se spojil s kytaristou Markem Wolfem, aby vytvořili originálně znějící duo, které je sice repertoárově ukotveno hluboko v bluesové tradici, výrazově ji ale daleko přesahuje. Písně z repertoáru takových klasiků jako je Howlin' Wolf, J. J. Cale, Chuck Berry, Robert Johnson nebo J. B. Lenoir upravili natolik, že mohou bez rozpaků uvádět ami sebe v kreditech jako spoluautory.
Erich Boboš Procházka a Marek Wolf
Takové světové hity jako Johnny B. Goode, Cocaine nebo Me And The Devil Blues a další by asi - nebýt textu - málokdo poznal. Duo z nich vytahuje velmi temnou prapodstatu, kterou přetavuje ve výraz místy podobný australským bluesovým psychedelikům nebo americkým představitelům "pouštního rocku". Album je vzdáleno konformnímu komornímu bluesování a prozrazuje, že invence se u těchto dvou hudebníků neprojevuje jen v samotné hře na nástroje, ale v celkovém konceptu skutečné tvorby, byť s převzatým materiálem.
Hodnocení 90 %
RETRO BLUES: Sůl
vlastním nákladem
Zkušené slezské duo vydalo už své čtvrté album, na kterém prezentuje precizně zvládnuté hráčské techniky meziválečného venkovského akustického blues. Pracuje s klasickými hudebními postupy, má v repertoáru i některé z nejznámějších bluesových standardů, ovšem textuje je česky, občas s využitím jazykových "krajových specialit".
Retro Blues
Retro Blues se nesnaží o progresivní pojetí stylu, jsou plně věrni názvu svojí kapely, nicméně instrumentace písní znějí velmi příjemně a vypovídají nejen o hlubokém studiu žánrové historie, ale i o snaze přistoupit k načerpaným poznatkům po svém. V instrumentáři kromě běžných akustických kytar a foukací harmoniky slyšíme i časté použití resofonických kytar a banja, které nahrávkám dodávají říz.
Hodnocení 70 %
PETRA BÖRNEROVÁ DUO: Acoustic Session
vyd. Pure Music
Duo české zpěvačky a akordeonistky Petry Börnerové a slovenského (v tomto případě) kytaristy Tomáše Bobrovniczkého je vedlejším projektem hlavního zpěvaččina úvazku v její elektrifikované bluesové kapele, v níž Bobrovniczký zastává post bubeníka. K nahrávání průřezu svým vlastním i převzatým repertoárem si duo pozvalo řadu zajímavých hostů ze slovenské i světové scény: harmonikáře Ericha Boboše Procházku, zpěváka Juraje Turteva, kytaristu Miloše Železňáka, australského kytaristu Gwyna Ashtona a maďarského kytaristu Ádáma Bornemisszu.
Petra Börnerová
Dvojice se nesoustřeďuje jen na pravověrné blues, byť má v repertoáru i skladby takových klasiků jako byli Jimmy Reed, Robert Johson nebo Albert King. Oživuje jej i skladbami současných písničkářů (Eric Bibb, Keb' Mo'), vlastní písně Petry Börnerové se žánrového zařazení vůbec nedrží. Což je nepochybně dobře: album dua je stylově vyvážené, příjemně členité a přitom sjednocené jemně sofistikovaným výrazem.
Hodnocení 70 %
LEWLK: Sigidi
KaB Music
Dvojice zpěváka a hráče na rozličné podivné nástroje Václava Kořínka a kytaristy Roberta Rambouska je v této společnosti možná tak trochu omylem, ale sama hovoří o své hudbě mimo jiné jako o "etnoblues". Jinak ale její projev zcela vybočuje ze všech tradičních hranic a nejpřesnější by asi bylo v tomto případě použít všeobjímajícího pojmu "alternativa". Bluesové motivy jistě probleskujjí kytarou (třeba v improvizacích v nejdelší skladbě No time) i v některých náladách zpěvu, ale jinak musí posluchač vynaložit hodně představivosti, aby dokázal naplnění oné svrchu zmíněné škatulky naplnit obsahem.
Lewlk (Václav Kořínek a Robert Rambousek)
To ale vůbec neznamená, že se jedná o špatnou hudbu. Naopak, ze všech alb těchto minirecenzí je hudba projektu Lewlk bez jakékoli pochyby nejoriginálnější a svým způsobem – jsme-li na ni vyladěni – také nejpůsobivější. Kořínkovo střídání vokálních stylů (včetně častého hrdelního zpěvu) působí až divadelně, Rambouskova kytara a buben djembe hostujícího Martina Skalníka dávají přes všechnu hudební členitost hudbě poměrně pevný rámec. Album je natočeno v podstatě živě a odtud pramení, že na několika místech sice mírně "spadne řemen", to je ale daň zajímavému experimentu, kterou lze s úspěchem přehlédnout.
Hodnocení 80 %
