Skupina se propracovala až na čtvrté místo tuzemské hitparády. Ostatně 11. dubna přijede celá kapela do Prahy na krátké promoční akce.
Nejsou to Japonci
Tokio Hotel nejsou Japonci, jak by se mohlo zdát podle názvu, ale Němci. Tokio je oblíbená megalopole, ve které by rádi vystupovali. A druhé slovo, hotel, symbolizuje jejich nestálý domov. Úspěšní chlapci jsou neustále na cestách.
Jádrem kapely jsou šestnáctiletá dvojčata Bill a Tom Kaulitzovi. Bill píše písně a zpívá od devíti, jeho hlas zní na albu stále velmi chlapecky. Zlé jazyky tvrdí, že kapela si musí dát přestávku, až Bill začne mutovat. Zatím je Bill jednoznačným idolem dívek.
Mnohé fanynky si píšou na těla i jméno bratra Toma, který kraje na kytaru od šesti let. V roce 2001 v rodném Magdeburku se Kaulitzovi potkali s bubeníkem Gustavem Schäferem a baskytaristou Georgem Listingem (*1987), nejstarším členem skupiny.
Kapela prý působila charizmaticky od prvních koncertů a neunikla pozornosti producentského týmu z Hamburku. Profesionálové, kteří pracovali pro The Corrs či Sarah Brigthmanovou, pak Tokio Hotel nasměrovali přesně na teenagery.
Na loňském albu Schrei (Výkřik) se střídají drsnější skladby s baladičtějšími songy, deska rychle uspěla v německy mluvících zemích. "Tokiomanie" připomíná vlny zájmu, které se dříve zvedaly kolem kapel Bay City Rollers, Hanson či Kelly Family.
Jsou to obyčejní kluci
Podobně zněly hlasy odporu. "Slyšel sem je na ViVě a je to hnus. Komerce jako Brno," psal posluchač na internetu.
Většina dívek má opačný názor. "Jejich texty jsou tak procítěné. Jsou to obyčejní kluci, kteří mají stejný problémy jako každej puberťák. Zároveň jsou neobyčejní a božský a nepřestanu je mít ráda," shrnula jedna domácí posluchačka.
Kluci z Tokio Hotel mají rádi Green Day, Metalliku a zatím si ještě stále mohou myslet, že za rok na ně fanynky nezapomenou.
