Brod to neučinil, přesto byly Kafkovy listy půvabné a nepříliš vzdělané dceři pražského obuvníka Julii Wohryzkové (1891–1939?) považovány za ztracené. Nezachovaly se, nebo se o nich aspoň neví. Až na jeden. Vynořil se náhle, neví se odkud, ale podstatnější je, že zůstane v Česku – v aukci ho za 165 011 korun získal Památník národního písemnictví v Praze, který do budoucna zvažuje vystavení dopisu.
Na Strahově tak badatelé mohou ode dneška studovat trochu omluvné a trochu rozverné, ale úsporně přesné Kafkovy věty: "Milovaná, nevěděli jsme, že ve čtvrtek je svátek, tedy nepřeložíme to na pátek? Je to přece lepší: pátek v 1/2 4 u Koruny. Mezi námi: zameškám kvůli tomu hodinu hebrejštiny, ale u Tebe bych ji přece také zameškal – tak bojuje hebrejské proti židovskému. Tvé vítězí."
Kafka odeslal Julii Wohryzkové tento vzkaz v němčině 18. června 1919, pět let před svou smrtí. Jeho druhá snoubenka ho zřejmě inspirovala k postavě Olgy z románu Zámek.
Jeho vztah s Julií netrval ani rok, to mu nicméně neubírá na intenzitě. Poznali se v lednu roku 1919 na ozdravovací kúře v sanatoriu v Želízech a Kafka ji Brodovi popsal takto:
"Je to mladá židovská dívka, doufejme nemocná jen málo. Zjev obyčejný a zjev úžasný, ne Židovka a ne Nežidovka, ne Němka a ne Neněmka, zamilovaná do kina, operet a komedií, do pudru a závojů, majitelka nevyčerpatelného a nezadržitelného množství nejdrzejších žargonových výrazů, vcelku velmi nevědomá, víc veselá než smutná – taková asi je."
Julie ho okouzlila svou srdečností a upřímností. Svatbu inicioval on a také na ni naléhal – aby ji zanedlouho zrušil. Poznal Milenu Jesenskou a v dopise Juliině sestře pak rozpačitě vysvětloval, že je "pro mne nemožné oženit se a že se tedy musíme rozejít".
Drahá potrubní pošta
Mimořádný význam dopisu nespočívá jen v tom, že jde o jediné dochované Kafkovo psaní Julii, ale zároveň o přímý důkaz Kafkových hodin hebrejštiny. Pozoruhodná je i komunikační forma – informace byla Julii zaslaná jako tzv. poštovní zálepka potrubní poštou.
Ta v Praze, ale také ve Vídni či Berlíně fungovala od sklonku 19. století jako jeden z nejrychlejších (a o něco dražších) způsobů komunikace. Pražské veřejnosti byla uzavřena v roce 1945, poté se využívala k vnitropodnikové poště až do povodní v roce 2002, kdy byl potrubní systém nenávratně poškozen.
Ofrankované a zalepené vzkazy umístěné v pouzdru se vhazovaly do speciálních modrých schránek rozmístěných po Praze, odkud byly hnány stlačeným vzduchem podzemními kanály. Z poštovních úřadů je pak poslíčci donášeli adresátům, v některých případech (pokud měli od odesílatele zaplaceno) rovnou počkali na odpověď. Doba doručení byla kolem dvou hodin, šlo si tedy během dne promptně domluvit třeba večerní návštěvu v divadle.
Kafka využíval potrubní poštu ke komunikaci s Julií zřejmě častěji, jak dovozuje v právě vydaném katalogu Neznámý dopis Franze Kafky literární historik František Kautman.
To on rozpoznal Kafkovo písmo na obálce katalogu, který byl vydán k internetové aukci. V tom je také další paradox týkající se neznámého Kafkova listu. Nedražil se jako poklad literární, nýbrž filatelistický.
Dražíme zálepku, ne Kafku
Dokonce ani majitel aukční síně Milan Černík netušil, že to, co draží, psal Kafka. "Byla náhoda, že mě právě tahle zálepka zaujala a vyzdvihl jsem ji pro titulní stránku svého katalogu," říká Černík. Vyvolávací cena byla čtrnáct tisíc korun a konečná částka se nakonec nevyšplhala tam, kam by se při medializaci dostat mohla – mohla být až desetkrát dražší.
Pro Památník národního písemnictví, který mohl nabídnout nejvýše dvě stě tisíc korun uvolněných ministerstvem kultury, byl výhodný i samotný způsob aukce – "obálková metoda". Zájemci písemně vyjádřili nabídku, ta nejvyšší vyhrála. Druhá byla o deset tisíc nižší. Identita původního majitele zůstává v tajnosti, předpokládá se pouze, že je z Česka.
Koupě se uskutečnila dvaadvacet let poté, co se Památníku písemnictví vydařil jiný kafkovský kousek. Tehdy z pražského antikvariátu v Dlážděné ulici vykoupil Kafkovy dopisy a korespondenční lístky určené rodině včetně toho, který psal Kafka těsně před smrtí a zůstal nedopsán.