Weillova Mackieho Messera s textem Jiřího Suchého zná snad úplně každý - hlavně díky vynikajícímu černobílému filmovému ztvárnění, které patří k rodinnému stříbru českých "televizních písniček", které u nás vznikaly dávno předtím, než se slovo "videoklip" stalo zaklínadlem hudebního byznysu.
Není divu, že právě tato písnička ve dvou verzích album rámuje (ta klipová z roku 1962 je mezi bonusy, o dva roky starší a swingovější, doprovázená Orchestrem Karla Vlacha, byla zařazena jako první). Kompilace, kterou sestavil Pavel Procházka a vydalo ji nové vydavatelství Jazz Music ve spolupráci s Radioservisem, ovšem přináší nahrávek celkem devatenáct. A to různé kvality.
Samozřejmě nechybějí největší hity, které Miloš Kopecký nazpíval pro své slavné filmové role. Mezi nimi jasně kraluje Rychlíkovo a Brdečkovo skvělé blues Včera řek´ mi o ní doktor z muzikálu Limonádový Joe, z téhož filmu je i výborná minutová "zlosynova zpověď" Není větší potěšení.
Jako výborný reprezentant tzv. hereckého zpívání se Kopecký představil i v Noci na Karlštejně (Kdypak tetřevi hon prohrají v duetu s Waldemarem Matuškou a Je v tom něčí dcera s Jaromírem Hanzlíkem).
Silný byl Kopecký tam, kde mohl uplatnit svou pověst "šarméra", ať to bylo v hitu Oldřicha Nového Oči čokoládové, nebo v semaforské Hluboké vrásce. Naopak nepříliš důvěryhodný je tam, kde jej autoři písní či režiséři nutili do jakobyhumorných stylizací: záměrně odšišlaný evergreen Už nikdy víc milovat nebudu snad ani neměl na tomhle albu být.
V příjemném průvodním slově vzpomíná na Miloše Kopeckého Jiří Suchý a připomíná, jak tento velký herec stál u jeho "prvních kroků do světa, kterému se říká šoubyznys". Svůj text končí přesnou charakteristikou, kdy mluví o Miloši Kopeckém jako o herci, "který o sobě tvrdil, že neumí zpívat, a přesto nazpíval neopakovatelným způsobem řadu písniček." Ty nejzásadnější na tomto albu najdeme všechny.
