Miles Davis na festivalu v Newportu v roce 1969

Miles Davis na festivalu v Newportu v roce 1969 | foto: David Redfern

Jak se Miles Davis s jazzmany i rockery v Newportu utrhoval ze řetězu

  • 3
Dvacetiletí neuvěřitelného osobního vývoje, jaký asi nemá v hudebních dějinách 20. století obdoby, mapuje nový box čtyř archivních CD trumpetisty Milese Davise.

Miles Davis at Newport (box)

Box nazvaný Miles Davis at Newport 1955–1975 je čtvrtým pokračováním The Bootleg Series. Tedy řady davisovských archivních vesměs koncertních nahrávek, které v drtivé většině dosud nebyly oficiálně vydány.

Některé existovaly pouze na černém trhu jako pirátské desky, tedy takzvané bootlegy. Odtud název celé série. Stejný projekt s velkým úspěchem průběžně vychází také z archivů Boba Dylana. Ten už má ovšem na kontě jedenáct kompletů, zatímco autorizované bootlegy Milese Davise jsou de facto stále na začátku.

První obsahoval evropské koncerty z roku 1967, druhý vystoupení na stejném kontinentě o dva roky později a třetí ve slavném sále Fillmore v roce 1970. Aktuální čtyřalbum je opulentním průřezem Davisovými vystoupeními na jednom z nejprestižnějších jazzových festivalů světa v americkém Newportu.

Miles Davis na festivalul v Newportu

Nejstarší zde zachycené nahrávky pocházejí z roku 1955, kdy byl Davis už sice hvězdou moderního jazzu první velikosti, ale ještě ne všeobecně uctívanou a v podstatě nadžánrovou „megastar“.

Tehdy zde vystoupil jako člen příležitostné sestavy, hrající pod označením All-Star Jam Session, v níž hráli i další mimořádní muzikanti té doby, třeba klavírista Thelonious Monk nebo barytonsaxofonista Gerry Mulligan. Milou pikanterií je, že hudebníky uvádí na scénu a publiku představuje sám velký Duke Ellington v roli moderátora.

Tři roky nato se Davis do Newportu vrátil v čele sexteta, v jehož sestavě září jméno saxofonisty Johna Coltranea, a v letech 1966 a 1967 zde představil své slavné „druhé velké kvinteto“, v němž mimo jiné hráli Herbie Hancock na piano a Wayne Shorter na saxofon.

Miles Davis na festivalul v Newportu

Potud se bavíme o rozvíjení hudby, se kterou Miles Davis začínal, tedy o akustickém moderním jazzu, jehož základ spoluformoval jako mladíček v bebopovém období, až se dopracoval zcela originálního přístupu v šesté dekádě.

Na jejím konci ovšem jeho myšlení zaznamenalo zlom – a newportské nahrávky to skvěle dokreslují. Jako první ryzí jazzman začal Miles Davis používat ve svých kapelách elektrifikované nástroje a vlivy rocku, který zrovna na konci „sixties“ prožíval svá nejlepší léta.

Hned s několika kapelami, hrajícími funky rytmy a vysloveně psychedelické improvizace, přijel i na newportský festival.

Miles Davis na festivalu v Newportu v roce 1969

Když si posluchač pustí úvod kompletu s vlastně velmi decentními nahrávkami standardů typu Round Midnight a pak skočí například ke skutečně ze řetězu utrženému šílenství sedmičlenného bandu se dvěma elektrickými kytaristy z roku 1973, hudebně jako by uběhlo několik světelných let. Génius Davis to zvládl za pouhých osmnáct roků.