A všechno ostatní, co snad teenagerovi tehdy uniklo, se do Polesného autorské adaptace vcelku podařilo vtělit; paradoxně jediný prvek, který obrazovkou procházel jaksi "do počtu", představovala sama lady Chatterleyová.
Lawrencův příběh se totiž dá číst jako zosobněný střet dvou světů: postoje "uspořádaných citů a sebevlády", který zastupuje hrdinčin manžel Clifford, a bezhraničné lidské přirozenosti, personifikované v postavě hajného Mellorse. Lady Connie má pak nejen "zběhnout" z tábora konvencí do říše, kde cit nezná stud, nýbrž absolvovat i vnitřní přerod - a ten jako by si Zdena Studénková nechala pro sebe. V poloze aristokratické odměřenosti, putujíc bezcílně odnikud nikam, působila přesně (i to slovensky změkčené "ž" a "š" se tu dalo přehlédnout). V Mellorsově náruči však literární hrdinka zažívá osvobozující záblesk, objev plnokrevné radosti na hranici extáze - filmová Connie však hýčkala radost tichou, vyhřezlou nanejvýš ve slovní vzpouře vůči manželovi. Nedovedla prostě naplno "žensky" rozkvést.
Na hereččinu obranu ovšem nutno říci, že měla úlohu nejtěžší, neboť předurčenou k plachému vývoji, kdežto její kolegové dostali figury tesané z jednoho kusu kamene. Markovi Vašutovi překvapivě svědčil invaliditou "spoutaný", v gestech tedy zkázněný Clifford: až nechutně agilní v návalu podnikavosti, chlapecky dojemný coby přemožitel dobového "autíčka" (úsměvná stylizace jako by na vteřinku odkázala k Postřižinám), vždy v sobě zároveň dusil nemohoucí ponížení. Právě souboj obou mužů nad neposlušným strojem, souboj bez jediné rány, a přece na ostří nože, patřil k nejsilnějším okamžikům filmu. A Boris Rösner coby Mellors? Bezvýhradně skvělý; barbarsky přitažlivý, málem ďábelský, a přece tak zemitě obyčejný chlap. V erotickém monologu dokázal takřka nemožné: lechtivá slůvka plynula z jeho úst průzračně a čistě, beze stopy vulgarity, jako by se "porno" stávalo básní.
Nečekaně oba soci v boji o lady Chatterleyovou našli zajímavější partnerky mimo hlavní milostný trojúhelník: Vašut na konejšivých, vyprahlých prsou výtečné Johany Tesařové, Rösner ve výbušném peklíčku se Zuzanou Bydžovskou, vulgárně "rajcovní" fabričkou tak dokonalou, že by snad sama uhrála celou kumpanii bezdomovců.
Vášni tedy herci učinili zadost; onu svůdně horečnou erotiku režisér vkusně "rozbil" v rychlých střizích a detailech - dobře věděl, že třeba prsty dravě zaťaté v hlíně vzruší víc než přímý záznam soulože. Ani přírodní motivy, častá náhražka názorného sexu, tolik nevadily: zpravidla totiž kamera ostýchavě utíká do korun stromů "vyrábět lyriku", kdežto Polesného les, až mysticky pokřivený, dramatizoval dění už předem. A dotvořil ono anglické bezčasí, šerou, vybledlou krajinu mlčenlivé věčnosti, již Polesný tak obdivuje v Soumraku dne.
K dokonalosti adaptace tedy chybělo málo: "přidat" na prožitku hlavní hrdinky, naopak "ubrat" na dobových sociálních výjevech a vynechat vypravěčský rámec filmu. Lawrencovu citaci z románu - Musíme žít bez ohledu na to, kolik obloh se nám zhroutilo - režisér asi miluje, ale sevřené drama vztahů už shrnutí "shůry" nepotřebuje.
Lawrencův příběh se totiž dá číst jako zosobněný střet dvou světů: postoje "uspořádaných citů a sebevlády", který zastupuje hrdinčin manžel Clifford, a bezhraničné lidské přirozenosti, personifikované v postavě hajného Mellorse. Lady Connie má pak nejen "zběhnout" z tábora konvencí do říše, kde cit nezná stud, nýbrž absolvovat i vnitřní přerod - a ten jako by si Zdena Studénková nechala pro sebe. V poloze aristokratické odměřenosti, putujíc bezcílně odnikud nikam, působila přesně (i to slovensky změkčené "ž" a "š" se tu dalo přehlédnout). V Mellorsově náruči však literární hrdinka zažívá osvobozující záblesk, objev plnokrevné radosti na hranici extáze - filmová Connie však hýčkala radost tichou, vyhřezlou nanejvýš ve slovní vzpouře vůči manželovi. Nedovedla prostě naplno "žensky" rozkvést.
Na hereččinu obranu ovšem nutno říci, že měla úlohu nejtěžší, neboť předurčenou k plachému vývoji, kdežto její kolegové dostali figury tesané z jednoho kusu kamene. Markovi Vašutovi překvapivě svědčil invaliditou "spoutaný", v gestech tedy zkázněný Clifford: až nechutně agilní v návalu podnikavosti, chlapecky dojemný coby přemožitel dobového "autíčka" (úsměvná stylizace jako by na vteřinku odkázala k Postřižinám), vždy v sobě zároveň dusil nemohoucí ponížení. Právě souboj obou mužů nad neposlušným strojem, souboj bez jediné rány, a přece na ostří nože, patřil k nejsilnějším okamžikům filmu. A Boris Rösner coby Mellors? Bezvýhradně skvělý; barbarsky přitažlivý, málem ďábelský, a přece tak zemitě obyčejný chlap. V erotickém monologu dokázal takřka nemožné: lechtivá slůvka plynula z jeho úst průzračně a čistě, beze stopy vulgarity, jako by se "porno" stávalo básní.
Nečekaně oba soci v boji o lady Chatterleyovou našli zajímavější partnerky mimo hlavní milostný trojúhelník: Vašut na konejšivých, vyprahlých prsou výtečné Johany Tesařové, Rösner ve výbušném peklíčku se Zuzanou Bydžovskou, vulgárně "rajcovní" fabričkou tak dokonalou, že by snad sama uhrála celou kumpanii bezdomovců.
Vášni tedy herci učinili zadost; onu svůdně horečnou erotiku režisér vkusně "rozbil" v rychlých střizích a detailech - dobře věděl, že třeba prsty dravě zaťaté v hlíně vzruší víc než přímý záznam soulože. Ani přírodní motivy, častá náhražka názorného sexu, tolik nevadily: zpravidla totiž kamera ostýchavě utíká do korun stromů "vyrábět lyriku", kdežto Polesného les, až mysticky pokřivený, dramatizoval dění už předem. A dotvořil ono anglické bezčasí, šerou, vybledlou krajinu mlčenlivé věčnosti, již Polesný tak obdivuje v Soumraku dne.
K dokonalosti adaptace tedy chybělo málo: "přidat" na prožitku hlavní hrdinky, naopak "ubrat" na dobových sociálních výjevech a vynechat vypravěčský rámec filmu. Lawrencovu citaci z románu - Musíme žít bez ohledu na to, kolik obloh se nám zhroutilo - režisér asi miluje, ale sevřené drama vztahů už shrnutí "shůry" nepotřebuje.
|
Milenec lady Chatterleyové (Česká televize 1998) | |
| scénář a režie | Viktor Polesný |
| námět | Televizní film podle stejnojmenného románu D. H. Lawrence |
| hrají | Zdena Studénková, Marek Vašut, Boris Rösner, Johana Tesařová, Zuzana Bydžovská a další |
|
Reprízy 26. listopadu na ČT 2 a 27. listopadu na ČT 1 | |
