Milcová dokáže zpívat operu i "běžné" melodické písničky, rozpětí jejího hlasu je velmi široké. Umí se dramaticky "rozpálit" nebo splývat s tichými pasážemi hudby. Ta se dá volně zařadit k folkrocku, avšak má jazzové přesahy, jak dokládá nové album, na kterém se velkou měrou podílel kytarista Peter Binder spolu s dalšími muzikanty. Jako host se tu objevuje například basista Alexej Charvát, trumpetista Michal Gera či perkusista Pavel Plánka. Netradiční název pro skupinu - Tarzan Pepé - obsahuje prý neochvějnost (Tarzan) a nezáludnost (Pepé). "Jediná cesta je neochvějnost v nezáludnosti," shrnuje písničkářka, a to by měla být charakteristika její muziky.
Milcová perfektně ovládá angličtinu, ostatně zpívala a koncertovala už během svého studijního pobytu ve Skotsku, odkud si přinesla lidovku Silver Herring. Současný titul, na který kromě této písně zařadila v originále i Shakespearův šestašedesátý sonet, ovšem nazpívala hlavně česky. Písničky vznikaly během posledních dvou let, základy pro většinu z nich byly natočeny doma u Bindera. Skladby jsou ovlivněné muzikantským setkáváním a dialogem dvou ústředních postav, Milcové a Bindera. Například písnička Petře vznikla spontánně, takřka z jedné vody načisto.
Jinde se zobrazily třeba zážitky z cestování do Argentiny, Chile, Bolívie či Argentiny, jež Milcová podnikla. Obraz Indiánů, kteří "na kopci v Sierra Madre ruce rozpažené mají", v ní utkvěl natolik, že jím otevřela píseň Neví se, zda odletěli. "Když vidím Indiána, mám pocit, že mu rozumím," dodává Milcová, jež prochází nelehkou cestou za posluchači, kteří zase rozumějí jí.
