"Přinejmenším dvě inscenace Zázraku prokázaly, že to není mrtvý text," říká Uhde.
* Po ceně Divadelních novin je to již druhé ocenění pro Zázrak v černém domě. Těší vás ceny o to víc, že Zázrak se rodil těžko, mnoho let, a před uvedením v Divadle Na zábradlí jej odmítlo Divadlo na Vinohradech?
Ale na Vinohradech Zázrak nikdy neodmítli! Jen čekali, až pochopím, že tou hrou nejsou nadšeni. A mně to trvalo celé dva roky.
* V jiných kategoriích došlo ke shodě hlasů, vy jste zvítězil s velkou převahou.
Ceny jsem nikdy nebral jako sportovní klání, kde rozhodují setiny vteřiny. Při psaní her může každý zúročit jen takovou životní zkušenost, jakou má. Netajím se sám před sebou tím, že hru, jako je Zázrak v černém domě, nemůžete napsat za život třikrát. Pro mě je to mimořádná věc, ale také se na ní kutalo šest a půl roku.
* Je to pro vás o to větší zadostiučinění, že nevznikala lehce?
Je. Nejbližší přátelé mi říkali, že to je tak intimní, výlučná hra, že to většině lidí nic neřekne. A ta hra si získala nejen srdce kritiků, ale hlavně diváků. To je pěkné. Nejsilněji jsem o té hře totiž pochyboval já sám.
* Nedávno jste si v Olomouci zkusil Zázrak zrežírovat. Bylo to obtížnější, než jste čekal?
Vůbec to nebylo těžké, protože herci byli vstřícní a milí. Ale já jsem se přesvědčil, že režijní vklad se mi tam nepodařilo vnést. Kdybych to nebyl zkusil, tak bych se nedozvěděl, že režisér nejsem. Stále bych v koutku duše doufal, že jsem ztracený režijní talent. Nejsem a budu se držet svého kopyta.
