Prvním, i když ne rozhodujícím důvodem byl fakt, že v prvních letech pobytu ve Francii, kde žije od roku 1975, nevládl dokonale mluvenou francouzštinou. Kundera přitom "přikládá slovům velkou důležitost", připomíná deník. Ne nadarmo zredigoval s několikaletým odstupem francouzské překlady svých česky psaných knih. "Jelikož již prakticky nemám české publikum, znamenají pro mě překlady vše," vysvětluje Kundera.
Druhým a pravděpodobně hlavním důvodem jeho mlčení je skutečnost, že tazatelé kladou při rozhovorech otázky, které jsou zajímavé pro ně a nikoli pro dotazovaného. Odpovědi jsou navíc v novinách často kráceny a vytrženy z kontextu. Novináře ani tolik nezajímalo spisovatelovo dílo, jeho koncepce románu, lidského bytí, kultury a historie, jako spíše názory svědka komunistické diktatury, Pražského jara a jeho potlačení, jeho odhad budoucnosti zemí bývalého sovětského bloku, píše Le Monde.
Proto list Kunderu požádal, aby o okruzích, o nichž by se sám rád zmínil, napsal několik odstavců. Spisovatel, který ve Francii od románu Totožnost (L'Identité) z roku 1997 nic nevydal (román La Ignorancia vyšel na jaře 2000 ve španělštině), svolil. A rozepsal se o románu a jeho historii, modernismu, "velké plejádě" středoevropských spisovatelů - Franzi Kafkovi, Robertu Musilovi, Hermannu Brochovi a Witoldu Gombrowiczovi, o realitě a pravděpodobnosti, o poezii a lyrice, o blízkosti střední Evropy a Latinské Ameriky, o Salmanu Rushdiem. "Kundera nezaujal pozici myslitele či historika a tím méně proroka. Je romanopisec, badatel jsoucna," uvedl Le Monde a ocitoval Kunderova slova: "Román nezkoumá skutečnost, ale bytí. A bytí není to, co se stalo, bytí je pole lidských možností, to, čím se člověk může stát, to, čeho je schopný".
V článku "Ostuda opakovat se" zmiňuje Kundera svůj rozhovor s jedním ze svých českých přátel, který žil po celou dobu komunistického režimu ve vlasti. Ten mu během jedné z prvních návštěv Čech po roce 1989 řekl, že Češi by potřebovali druhého Balzaka. Spisovatele, který by rozebral neduhy postkomunistické společnosti při přechodu na kapitalismus - moc peněz, groteskní vulgárnost novozbohatlíků... Podle Kundery by mohlo být pro Čechy užitečné i zajímavé číst takové romány, napsané v Balzakově stylu. Spisovatel však tvrdí, že žádný romanopisec hodný takového jména podobný román nenapíše. I když může mít historie špatný sklon opakovat se, historie umění opakování nestrpí, píše Kundera.
Milan Kundera - narozen 1. 4. 1929, autor povídkových knih a románů (Směšné lásky, Žert, Život je jinde, Valčík na rozloučenou, Kniha smíchu a zapomnění, Nesnesitelná lehkost bytí, Nesmrtelnost, Pomalost, Totožnost, Nevědomost), divadelních her (Majitelé klíčů, Jakub a jeho pán) a esejů (Umění románu). Od roku 1975 žije ve Francii.
