Jiří Bartoška na červeném koberci před zakončením 49. ročníku karlovarského festivalu (12. července 2014) | foto: Dan Materna, MAFRA

GLOSA: Milá Nelo, poslední záhadou Varů nejsou pupíci, ale vousy

  • 8
Milá Nelo, vím, že festival už skončil a další hlášení nečekáš, jenže při nočním návratu z Varů mi došlo, že ti dlužím odhalení pár záhad, včetně vousu Jiřího Bartošky. To jsou věci, které se na dovolené nedozvíš, i kdybys patřila k hrstce diváků, kteří sledovali závěrečný večer v přímém přenosu a smáli se, když se Marek Eben ocitl na pódiu bez mikrofonu.

Ovšem to nebyla záhada, jen drobný organizační zádrhel. Záhadou také není, kam se vytratili pupíci, ledva se rozdaly všechny ceny a začal poslední, vůbec nejzábavnější film Divoké historky (na ten tě vezmu!). Pupíci, abys rozuměla, jsou hosté chvátající do Puppu, aby dorazili na večírek s předstihem a frontu na mečouna vybojovali z první linie.

Zato se podařilo odhalit, proč muzikant a překladatel Ondřej Hejma při slavnostní projekci nepoznal Mzdu strachu, vůbec první z filmů, k nimž kdysi dělal české titulky. Hlodalo to v něm zvláště poté, co mu režisér William Friedkin osobně potřásl rukou, takže pátral a pátral, až vypátral.

To bylo tak. Při americké premiéře Mzda strachu nezabrala, tehdy vládly Hvězdné války, tak obchodníci zkusili zachránit, co se dá, za mořem. A distributor, nikoli náš komunistický cenzor, jak jsme tipovali, sestřihal film pro Evropu o dobrou půlhodinu. Hejma už ví, proč ho nepoznal, a ty jsi bohatší o poznání, že aspoň za jednu zhůvěřilost nemůže bolševik.

Objasnilo se rovněž, proč se festivalový prezident nechal zarůst. Předně chtěl být solidární s Melem Gibsonem, který ho však převezl a dorazil oholený - kvůli roli. Což je shodně druhý důvod Bartoškova vousu: chystá se na roli v seriálu, jehož hrdinou bude pan Mattoni, otec minerálky.

Dále vím, jak zhýralá byla mezinárodní porota: považ, samý kuřák! Pouze předseda si zapálil jednou jedinkrát, na oslavu konečného rozhodnutí, ostatní si dopřávali častěji. Ale nikdy během filmu, čímž si vysloužili nehynoucí obdiv, neboť u řady děl měl člověk nutkání odbíhat co chvíli a co nejdál.

A nakonec ti povím, že stylizované prasátko ve znaku 49. ročníku, s nímž se prodaly tisíce hrníčků, náušnic i triček, cizincům nic neříkalo. Michael Pitt prý jen zíral, když mu prase kreslili i s ocáskem, ten grafický symbol neznají. Ale jak kdosi připomněl, lechtivý znak renaultů vnímají ve Francii asi taky jinak než my. Těš se na piktogram pro 50. festival.