Míla Fürstová

Míla Fürstová | foto: Quintin Lake

Dala bych si maraton českých filmů, přiznává výtvarnice desky Coldplay

  • 2
Hlasování čtenářů vyneslo do čela žebříčku objevů posledních pětadvaceti let ve výtvarném umění Mílu Fürstovou, která už osmnáct let žije v Británii. „V té anketě jsou lidi, jichž si tak vážím, že by pro mě byla čest s nimi stát třeba jen ve frontě na banány,“ komentuje to.

Letos na sebe Fürstová upozornila jako autorka obalu desky Ghost Stories britské kapely Coldplay. „To vítězství považuji za stejnou náhodu, jako když mě poprvé oslovili Coldplay. Prostě nevím, jak se to mohlo stát,“ říká. V anketě, v níž rozhodovaly hlasy čtenářů iDNES.cz, se dostala před renomované výtvarníky nebo kontroverzní, leč ikonický počin na poli architektury jakým je Tančící dům.

„Vůbec nechci říkat, že jsem někoho porazila. Kdyby se mnou chtěl David Černý ‚bojovat‘, hned bych uznala, že si to vítězství zaslouží. Stejně jako můj oblíbenec Petr Sís,“ soudí.

Výsledky ankety ve výtvarné scéně

Anketa 25 objevů

  1. Míla Fürstová
  2. David Černý
  3. Tančící dům
  4. Petr Sís
  5. Ztohoven 

Hledání polistopadových objevů považuje za složitou otázku, na kterou by se dala hledat odpověď mnoho dnů. „Výtvarné umění se nalézá v zajímavém období. Od doby, kdy Marcel Duchamp demonstroval, že umění může být cokoli, se ocitáme ve světě, kde je možné všechno. Za posledních dvacet pět let se umění odklánělo od svých kořenů, totiž slova ‚umět‘. A koncept vítězil nad potřebou dovednosti,“ myslí si výtvarnice.

V osmnácti Fürstovou nepřijali na umělecké vysoké školy. „Tehdy mě to zklamalo, ale teď už tak nějak vím, že dobrý umělec se nerodí z přízně institucí,“ tvrdí.

Kolja, Želary, Mňága a Žďorp...

Listopad 1989 byl pro Mílu Fürstovou naprosto přelomový. V září přišla z Hradce Králové do Prahy na střední uměleckou průmyslovku. „Už jsme byli studenti, ne školáci. Byli jsme nejmladší studentský ročník, který zažil Sametovou revoluci. Ještě jsme se školou ani pořádně nezačali a už jsem stávkovali,“ vzpomíná. „Když nad tím přemýšlím, tak můj tatínek přišel do Prahy studovat v roce 1968. Taky stávkoval, taky chodil na Václavské náměstí, ale zatímco pro mou generaci se po revoluci otevřely dveře do světa, pro tu jeho se s velkou ranou zabouchly přímo před tvářemi plnými nadšení a mládí pak strávili v zamčeném státu.“

Anketa Mílu Fürstovou přivedla i k dalšímu přemítání nad milníky naší kultury. „Můj první silný porevoluční filmový zážitek byl, když jsem jako sedmnáctiletá viděla Requiem pro panenku,“ přiznává a přidává Kolju, Želary, Obsluhoval jsem anglického krále nebo Švankmajerovo Šílení. „Postupně se mi vybavují filmy, které mě oslovily. Hned chci přestat dohánět všechny povinnosti, usadit se s manželem na gauč, dát maraton českých filmů a hodiny o nich diskutovat.“

„Těsně porevoluční atmosféru mi vždycky připomenou i kapely jako Mňága a Žďorp a Nerez. A z nových hudebníků mám dobrý pocit z Tomáše Kluse, který mi přijde jako takovej upřímnej básník, co to má srovnaný v hlavě i v duši. Něčím mi připomíná Chrise Martina z Coldplay,“ dodává Fürstová.

A právě Coldplay jsou důvodem, proč filmový maraton bude muset asi chvíli počkat. Od 4. do 7. prosince se budou v Londýně představovat návrhy pro jejich desku Ghost Stories a související singly. „Celkově tam bude asi tak sto prací, všichni z kapely kvůli výstavě přiletí z Los Angeles. Výtěžek ze vstupného věnujeme na pomoc dětem,“ říká Fürstová.

„Je to asi nejdůležitější výstava, jakou jsem kdy měla. Ale to víte, že jednoho dne bych ráda udělala velkou výstavu v Česku. Třeba v Mánesu, kdyby o to byl zájem,“ dodává.