Porota přiřkla tomuto jednomu z nejznámějších francouzských autorů doma i v zahraničí cenu hned v prvním kole hlasování, když pro něho zvedlo ruku sedm porotců, zatímco pro román Apocalypse bébé Virginie Despentesové jen dva porotci. Spisovatelka obdržela poté aspoň Renaudotovu cenu.
Padesátník Houellebecq, označovaný také za profesora beznaděje, ve svém pátém románu La carte et le territoire kritizuje umění, lásku, peníze a osobnosti. Dále se ironicky vyjadřuje o venkově a sadisticky popisuje svou vlastní vraždu. Hovoří o sobě jako o muži, který páchne jen trochu méně než mrtvola a vypadá jako stará nemocná želva.
Tón nové knížky, kterou uvítala naprostá většina literárních kritiků, je podle agentury AFP přesto méně zoufalý a pochmurný než v předchozích románech. Od toho prvního spisovatel popisuje ve své tvorbě s klinickou chladnokrevností citovou a sexuální ubohost moderního člověka, jeho naprostou samotu. Většina jeho románů byla přeložena i do češtiny.
Gouncourtova cena je sice spojena s šekem na pouhých deset eur, tedy v přepočtu zhruba 250 korun, vždy ale vede k velkému zvýšení prodeje odměněného díla. Ocenění, které se uděluje od roku 1903, nese jméno dvou spisovatelů konce 19. století, bratrů Edmonda a Julese Goncourtových.
Renaudotova cena získala jméno po lékaři Théophrastu Renaudotovi (asi 1586-1683), jenž je pokládán za otce francouzské žurnalistiky. Tuto cenu založili v roce 1926 novináři čekající u Drouanta na vyhlášení Goncourtovy ceny, aby "opravili" výběr Goncourtovy akademie.
