Okolnosti vydání vysvětluje i v úvodu ke knize: "Obávámse totiž, že dotyčná hra je až příliš poznamenána patosem oné vzrušené porevoluční doby, v níž jsem ji psal - a především pak už dnes tuším, že nejsem a že zřejmě ani nikdy nebudu dramatik."
Viewegh souhlasil s vydáním, když mu nakladatelé z Větrných mlýnů vysvětlili, že jejich snahou není vybírat klenoty českého dramatu, nýbrž prostě jen publikovat existující texty. K rozhodnutí přispěl i Vieweghův názor, podle něhož autor není povinen se za svá raná dílka stydět.
Hra o třech dějstvích zachycuje vyhrocené vztahy mezi učiteli a studenty na pražské filozofické fakultě v prosinci 1989. Karikuje jak pedagogy posluhující stranické ideologii, tak snaživé revolucionáře, za jejichž přičinlivostí se často skrývají jiné motivy, ať už je to touha oslnit nebo snaha zakrýt poklesky minulosti.
Je tu manželský pár vysokoškolských pedagogů, s nimiž sdílí domácnost jejich kamarád a kolega.
Popoháněni členy studentského stávkového výboru více či méně propadají revolučnímu nadšení, které se obrátí proti nenáviděnému profesorovi a nadřízenému Soběslavu Zounkovi, jenž v minulých letech dusil jakýkoliv projev svobodné vůle. Zášť vůči otci však neopodstatněně odnáší i jeho dcera Markéta.
Michal Viewegh přihlásil svůj text v roce 1992 do soutěže o Cenu Nadace Alfréda Radoka za nejlepší původní českou nebo slovenskou divadelní hru. Pětičlenná porota hodnotila anonymně, Vieweghova hra u ní neuspěla.
V časopise Svět a divadlo jí teatroložka Marie Reslová vytýkala "dramatickou přízemnost" a to, že postrádá "jakoukoli vyšší, ideální rovinu". Růže pro Markétu měly naopak úspěch v mezinárodní soutěži pořádané německým nakladatelstvím, kde postoupily mezi tři nejlepší české hry.
"Možná není ta hra dramaturgicky dobře vystavěná, ale myslím, že hodně věcí v ní je pravdivých. Třeba vztahy v manželském trojúhelníku, parodie na přednášky, v nichž se na literaturu roubovala ideologie - za tím si stojím," podotýká Michal Viewegh.
