Aristokrat původem i zjevem, milovník monarchie, přítel Putina, herec, producent a především režisér, kterému přezdívají ruský Spielberg. Kdykoli brzký pětašedesátník Nikita Michalkov natočí film, je to událost; tím spíše nyní, kdy rovnou z hlavní soutěže Cannes míří do kin pokračování jeho oscarového díla, snímek Unaveni sluncem 2: Odpor.
První díl plánované trilogie, který se zrodil v roce 1994 a přes záplavu festivalových cen došel až k trofeji americké filmové akademie za nejlepší neanglicky mluvený film roku, se vracel do roku 1936. Jeho hrdina generál Kotov, veterán sovětské revoluce, jejž hrál sám režisér, tráví prosluněné chvíle na letním sídle s manželkou a dcerkou, kterou představovala skutečná Michalkovova dcera Naděžda.
Avšak rodinná idyla dostane trhliny s příjezdem dávného známého a někdejšího ctitele hrdinovy manželky, jenž nyní pracuje pro Stalinovu tajnou policii. Navenek příjemný host v podání Olega Menšikova má nepříjemný úkol – zatknout generála za účast ve smyšleném spiknutí. Neboť nastala éra stalinských čistek, poprav, gulagů a lidských tragédií.
Němci v maskách
Děj výpravnější a desetkrát nákladnější "dvojky" (rozpočet činil pětatřicet milionů eur) začíná o pět let později. Generál Kotov, kterého opět hraje Michalkov, byl celou dobu vězněn v táboře politických vězňů. Na svobodu mu pomůže paradoxně až válka, při bombardování se mu podaří utéci na frontu, kde bojuje jako řadový vojín.
Menšikovova postava si v minulém finále podřezala žíly; v novém filmu se ukáže, že agent tajné policie svůj sebevražedný pokus přežil a nadále pracuje pro režim, v nějž však už dávno nevěří. "V těch dobách to tak často chodilo, lidé se zdáli být ztraceni navěky, ale pak se vynořili z komunistických lágrů," vysvětluje režisér nečekané vzkříšení svých postav.
Žijí též generálova žena, která manžela pokládá za mrtvého, a jeho dcera, jež naopak na otce stále čeká a navzdory matce se ho odmítá zříci. Teď však mají všichni nového nepřítele – hitlerovská vojska; a Stalin je odhodlán za vítězství zaplatit krví celého národa. Právě bitevní scény nasnímané s tisíci komparzistů a podporou ruského ministerstva obrany činí z "dvojky" velkou historickou podívanou, nicméně podle Michalkova stále věrnou faktům.
Tým poradců prošel nedávno odtajněné archivy tajné policie a zhlédl desítky hodin sovětských či německých filmových týdeníků ze čtyřicátých let. Tak třeba zjistil, že Němci na začátku války na okupovaných územích používali k zastrašení protivníka hrůzné masky navlečené na jezdce i koně; právě děsivý dobový převlek kavalerie vytvořil jeden z působivých obrazů na plátně.
Na závěr Citadela Přesto tím hlavním zůstávají lidské osudy. "Zajímalo nás, co člověka ve zlomových okamžicích pohání," vykládá Michalkov. Scénář druhého dílu psal dlouhé čtyři roky, protože hledal jiný klíč než klasičtí tvůrci ruských válečných filmů, aby si našel cestu k mladým divákům.
"Přál bych si, aby filmový Odpor působil podobně jako velká nástěnná malba. Zblízka rozeznáváte detaily, spočítáte okvětní plátky na každé růži. Ale teprve z odstupu, když fresku uvidíte celou, pochopíte její skutečný smysl."
Pokračování snímku vznikalo zčásti na Barrandově a ve štábu se objevuje řada českých profesionálů od zvukařů po kaskadéry. Třeba si je Michalkov půjčí i příště; zatím už na podzim slibuje premiéru závěrečné části triptychu Unaveni sluncem, který ponese podtitul Citadela a završí ságu na půdorysu novodobého Ruska.
Nikita Michalkov
|
Ruský herec, scenárista a filmový režisér se narodil 21. října 1945 v Moskvě. Pochází z umělecké rodiny, jeho děd a praděd byli známými ruskými malíři, otec Sergej Michalkov byl ruský spisovatel, dramatik a překladatel, matka Natalie Končalovská básnířka a překladatelka, bratr Andrej Končalovskij je rovněž uznávaný filmový režisér. Nikita Michalkov hrál od svých čtrnácti let divadlo, ve filmu vystupoval poprvé coby patnáctiletý. V letech 1963–1966 vystudoval herectví, v letech 1968–1971 studoval filmovou režii. Z více než čtyřiceti filmů, které natočil, jsou kromě oscarového snímku Unaveni sluncem nejznámější Chodím po Moskvě, Otrokyně lásky, Oči černé, Krutá romance, Urga či Lazebník sibiřský.
