Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Michal Viewegh to s Klausem prohrál

  9:55aktualizováno  9:55
Po mediálním natěšování, které v dějinách české literatury nejspíš nemá obdoby, pár týdnů po autorových čtyřicátinách dosedá na pulty jedenáctá kniha Michala Viewegha, román Báječná léta s Klausem, volné pokračování jeho zatím nejúspěšnějšího titulu Báječná léta pod psa (1992).

Nutnost mimoliterární oblohy

Vieweghův fanda v novém titulu dostane vše, co očekává: postavy, s nimiž se už předtím setkal; rychlé a občas vtipné dialogy a situace, které jej důvěrně oslovují (sám "něco podobného" taky zažil či slyšel); a dostane se mu i dávky konejšivosti, naděje a sentimentu na hranici kýče.

Viewegh - už to bylo patrné na loňském Románu pro ženy, a teď zase postoupil o krok dál - došel k něčemu, co zasluhuje svého druhu obdiv: svede vytvořit prózu, která čtenáři neklade naprosto žádný odpor, která je oproštěná od všeho, co by se při vnímání mohlo vzpříčit a znepříjemnit čtenářský konzum. A ještě jedna pozoruhodnost: Viewegh je mimořádně úspěšný, ač se ve středu většiny jeho próz nachází tak okrajový zjev soudobé české společnosti, jakým je spisovatel.

Dokonce prozaik do svých děl nezastíraně pouští své problémy. Aby tohle bez potíží fungovalo u širokého publika, Viewegh se mu musí předvádět na barevných obálkách časopisů, musí se svěřovat v rozhovorech; čtenář by měl jeho knihu otvírat s tím, že už o ní něco tuší či ví. Podíl této mediální oblohy roste a jednou možná nastane čas, nenastal-li už, že Vieweghovy knihy bude optimální vnímat jako součást jiného díla - "real TV" seriálu jménem Michal Viewegh.

Chci dokázat, že to dokážu

Jednoduchost Vieweghových próz přitom není výrobkem producenta čtiva; on svůj intelekt a řemeslný um napírá k tomu, aby "dokázal, že to dokáže". Viewegh si s vyprávěním pohrává, od použitých schémat si udržuje postřehnutelný odstup. Ale touto uvědomělou hrou to u něho také v podstatě končí, za ní není již téměř nic: ani umění starého mistra, jehož oproštěnost je výsledkem cesty za poznáním základních pravd, ani rafinovanost (post)moderního tvůrce, který povrch a povrchnost považuje za důležitý symptom současného světa i poznávací nástroj pro jeho pochopení.

"Píšu o světě, kterej znám já a v tomhle světě lidi zas až tolik tak nepřemejšlej. Nepíšu o Platónovi, proboha, píšu o sobě, o svejch kamarádech a o naší rodině, copak to nechápete? Polovina myšlenek mýho otce se týká grilovacích omáček. Tak co po mně pořád všichni chcete?"Kvido v Báječných létech s Klausem

Vieweghův přístup k realitě soudobé české společnosti i k vlastnímu psaní je v podstatě publicistický, (malo)měšťácký a konzervativní. Zcela právem je tolik rozezlen na Václava Klause: konzervativně založený občan a spisovatel Michal Viewegh citlivě reaguje na politika, který na dlouhá léta dopředu v této zemi degradoval skutečně konzervativní postoj ke světu tím, že svou "zásadovou" rétoriku provází bezzásadovými socialistickými politickými kroky a v poslední době i myšlenkovým anarchismem. Ten u Klause může být příznakem dvou věcí: úbytku tvořivě intelektuálních sil, či mediální strategie, jež kolem politika vytváří permanentní "chvění", udržující jej stůj co stůj v zorném poli voličského publika.

Romanopisec v rozhovorech prohlašoval, že Klaus v románu přímo vystupuje jen na několika stránkách. To je "de iure" pravda, avšak "de facto" je tu Klaus přítomen mnohem intenzivněji a se zhoubnými důsledky. Úryvky z politikovy loňské knihy Narovinu otevírají jednotlivé krátké kapitoly, o Klausovi často debatují romanopisec Kvido, jeho bratr Paco, jejich rodiče i babička s dědečkem - to je jádro rodiny, která do nové knihy přešla z Báječných let pod psa.

Ta malinko potrhlá famílie z města Sázavy se v Báječných létech s Klausem rozrůstá o Pacovu ženu Sáru a jejich nezvladatelná dvojčata Marca a Pava, naopak ze scény pozvolna zmizí Kvidova žena Jaruška, s níž se spisovatel Kvido rozvede. Jejich Anička je párkrát připomenuta úryvky ze svého deníčku - v nich dospívající dcera otce nahlíží se stále ironičtější věcností; vlastně jen zde, takto zprostředkovaně, Kvido dopustí upřímnější sebereflexi.

U nás v Kocourkově

Nic z toho, co je na Báječných létech s Klausem lidsky sympatické a literárně akceptovatelné, nesouvisí s kuponovou privatizací, s volbami, se skandály ODS či s televizní krizí, které se v románu objevují. To lepší z této knihy se váže pouze a jen k "malým", všelidským a nadčasovým situacím, které přináší rodinný život. Viewegh neztrácí schopnost vystihnout tragikomiku banality, vzájemnou mimoběžnost lidí, kteří si občas nejsou schopni naslouchat.

Tam, kde je "pouhým" pozorovatelem druhých, osvědčuje svůj smysl pro - řečeno názvem kdysi tu slavné knihy filozofa Karla Kosíka - "dialektiku konkrétního". Jenže souběhem různých okolností a osobních daností Viewegh staví do centra svých próz, převlečen za Oskara či Kvida, sama sebe. A nadto mívá nutkavou potřebu vyslovit se k době tak, aby byl nahlas slyšet. Pobouřen Klausem, zatahuje jej tedy do prózy, kde si to s ním vyřizuje na úrovni fejetonisty rozčileně glosujícího jeho výroky.

V Báječných letech pod psa se řadová Kvidova rodina po svém potýkala s politikou komunistů. Před poměry nešlo utéct a prakticky se jim nebylo možné postavit, pokud člověk nenašel odvahu k disidentství. Viewegh na záložce prvního vydání svého příštího bestselleru psal o melancholické grotesce. Jejími prostředky se snažil najít pro své "malé" hrdiny pochopení.

V Báječných letech s Klausem je politika v demokratické zemi personifikována jedním agresivním představitelem a román, v němž spisovatel Kvido je už veřejně známou osobností, má asi nejblíže k ironické moralitě či k pamfletu. Lidsky téhle knize lze porozumět jako výsledku pocitů občanské bezmoci i jakémusi zápasu se šéfem ODS na dálku, ale pro její smutnou uměleckou planost tyto pohnutky nemohou posloužit jako argument a omluva.

Michal Viewegh v rozhovoru pro Lidové noviny v sobotu 4. května tvrdil, že jej kdosi z bezpečnostních složek upozorňoval na možnost zastrašování, aby ustoupil od vydání Báječných let s Klausem. Jestliže by takové úvahy politických hráčů měly být pravdivé, pak nejstrašnější na oné záležitosti by byl fakt, že někomu vůbec stálo za to se zabývat něčím takovým, jako je próza obsahující publicisticky a komunálně vedenou polemiku s Klausovou arogancí. To by byl jeden z mrazivých signálů vyslaných jak směrem dovnitř této země, tak za její hranice.

Michal Viewegh: Báječná léta s Klausem. Petrov, Brno 2002, 218 stran,
náklad 30 000 výtisků, cena 225 korun.



Michal Viewegh - Báječná léta s Klausem. Obal knihy.

Autoři: ,




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Kunal Nayyar na Emmy Awards (Los Angeles, 22. září 2013)
Manželka si myslela, že Teorie velkého třesku je porno, líčí herec

Kunal Nayyar patří mezi nejlépe placené televizní herce světa. Už deset let září v oblíbeném sitcomu o partě kalifornských podivínů Teorie velkého třesku jako...  celý článek

Usáma bin Ládin
RECENZE: Usáma ukazuje svět, ve kterém je terorismus i mobil cizí slovo

Sci-fi nemusí být jen žánrem, který čtenáři umožňuje útěk z­ reality. Ono ji mimo jiné může celkem trefně glosovat. Alespoň v knihách Lavieho Tidhara to platí...  celý článek

Jiří Kuběna u hradu Bítova, kde sloužil jako kastelán.
Zemřel básník a „šestatřicátník“ Jiří Kuběna. Vydával v samizdatu

Jiří Kuběna, který se řadil ke generaci šestatřicátníků společně s Václavem Havlem nebo Violou Fischerovou, zemřel ve čtvrtek ráno ve věku 81 let po dlouhé...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.