Začíná rozhovorem vypravěče, scenáristy Michala, s bodrým, ale trochu otráveným filmovým producentem Jožem, kterému představuje svůj nejnovější scénář o dvou dlouholetých kamarádech, vrahovi a gigolovi, kteří se rozhodnou odjet na dovolenou a na chvíli hodit za hlavu hořkosti svých profesí.
Ale ani jeden z nich tak neučiní a Vieweghovi se v tu chvíli daří rozehrát atraktivní krimi s prvky love story, jak několikrát sám v knize uvádí.
Zádrhel představuje právě slovo několikrát. Kdyby se totiž čtenář s postavami Joža a Michala, jejichž reálné předobrazy není příliš těžké odhalit, nesetkával ve vyprávění tak často, povedlo by se fiktivní děj scénáře odvyprávět zdařileji. Takto autor čtenářskou pozornost opakovaně tříští a zas skládá dohromady.
Vkusná karikatura
Zbavit se oné dějové linky by však byla škoda z jednoho prostého důvodu – kromě literárního světa, ve kterém se Viewegh může logicky cítit jako ryba ve vodě, totiž za svou dlouholetou kariéru nahlédl i do filmového průmyslu, respektive výstavby filmového příběhu. A právě v rozhovoru mezi Jožem a Michalem se mu je zdařile vede karikovat, naštěstí s mírou a vkusem.
MelouchMichal Viewegh Druhé město, 2016, 158 stran |
Samozřejmě by to nebyl Michal Viewegh, aby se v knize neobjevily klasické aspekty jeho románů, tedy Sázava, Zbraslav a učitelské prostředí. Pokud to někoho v minulosti rušilo, je asi na čase pochopit, že tak to s nejúspěšnějším žijícím českým autorem prostě je.
A že nejspíše ani potřicáté to jiné nebude.
