Singer (1959) vybíral z toho nejnovějšího. V prvním patře je k vidění na sedmdesát prací, převážně akrylů na plátně, výběrově koláží. Kdo mistrovu tvorbu sleduje soustavně, bude mile překvapen. Singer se umělecky vyvíjí, ale zároveň zůstává nepochybně svůj.
ArgonautiAutor: Michal Singer Kde: Letohrádek Hvězda |
Jeho dřívější práce by se daly označit jako výtvarné krocení živlů. Singer maloval prudce, agresivně, drtil své postavy a "koupal" je v těžkých barvách. Tématem mu byl v první řadě člověk, buď malíř sám, nebo jeho múza. Výrazově čerpal z lekcí avantgardy: bral si své z kubismu, expresionismu nebo fauvismu. Ale měl sympatie i pro pozdější pop-art nebo komiks. Mísil tak šikovně hluboký, existenciální prožitek díla s příjemnou zábavou. To vlastně je na jeho díle podstatné: Singera malování ukrutně baví.
Rovina pop-artová nebo komiksová hraje prim. Nové malířovy práce jsou daleko pestřejší, námětově i barevně. Vedle lidského a zvířecího prvku pronikly Singerovi do obrazů výrazně i nejrůznější věci. Jeho člověku se dostalo kontextu souvislostí. Častokrát vtipných, jak nasvědčují názvy některých pláten, třeba "Odpočinek kaskadérů", "Porod lachtana" nebo "Polykač žabince".
Singer se malířsky uvolnil, začal si s obrazem víc hrát. Obecně vzato se stal srozumitelnějším, divácky vstřícnějším. Jeho nová plátna, shrnutá pod hlavičku Argonautů, však neztrácejí to hlavní: jistou spodní poživačnost, živočišnost, až sexuálnost. Singer prostě maluje dál proto, že je to v něm, jak by řekl Bohumil Hrabal, "jako v koze".
