Kapela Framus Five oslaví padesát let. Připomeňte si její zásadní písně

  • 1
Kapela Michala Prokopa Framus Five letos slaví padesát let na scéně. Jubileum si připomene na festivalu Krásný ztráty Live. Loňský ročník na Lokti se konal u příležitosti Prokopových sedmdesátin, letos 14. a 15. července v amfiteátru na Konopišti oslaví půl století právě Framus.

Blues In Soul (1969)

První deska nazvaná Framus Five + Michal Prokop obsahovala převážně převzaté písně Chucka Berryho, Raye Charlese či Otise Reddinga, ale taky Prokopovu autorskou skladbu Blues In Soul. „Je to moje první publikovaná skladba, instrumentálka ovlivněná jazzovým kytaristou Wessem Montgomerrym,“ vzpomíná na ni autor. Později dala název exportní verzi alba. „A dodnes vyjadřuje všechno, co v hudbě cítím,“ dodává Prokop.

Noc je můj den (1972)

Desku Město ER tvoří pochopitelně především titulní artrockový opus, loni s velkou slávou oživený právě na festivalu v Lokti. Na druhé straně alba však jsou „normální“ písničky včetně skladby Luboše Andršta Noc je můj den, která byla natočena koncem roku 1970 a Framus ji hraje dodnes. „První skladba, kterou Luboš donesl už hotovou. Připadala mi jako jakýsi kříženec Jimiho Hendrixe a Jaroslava Ježka. Řekl bych, že je to snad nejlepší věc, kterou Luboš napsal. Dodnes to píše!“ tvrdí Prokop. Text napsal Miki Bláha, který hrál na basu v později obnovené kapele už pod názvem Framus 5.

Holubí dante (1980)

Framus s nástupem normalizace skončil, i pro svůj anglický název. V roce 1978 se vrací jako Framus 5. O dva roky později vychází deska Holubí dante, kde je Prokop s výjimkou jedné písně od Ježka, Voskovce a Wericha výhradním autorem hudby. „Holubí dante je mollová bluesovka. Jeden z mála textů, který vznikl na moji předem napsanou hudbu a přitom mě hned zaujal. Napsal ho Pavel Vrba,“ říká.

Kolej Yesterday (1984)

Klíčový Prokopův hit napsali Petr Skoumal a Pavel Šrut. „Demáč se mi dostal do ruky v roce 1983 a odstartoval vlastně můj první velký comeback,“ líčí zpěvák. Vznikl tvůrčí tým, s nímž spolupracuje dodnes, tedy skoro. „Petr Skoumal ani Láďa Kantor, který to tenkrát inicioval, už nežijí. Ale ta píseň ano, stejně jako řada dalších z naší nejslavnější desky.“

Bitva o Karlův most (1984)

A protože z Koleje by šlo vybrat mnoho skladeb, zmiňme ještě jednu. „Bitvu o Karlův most napsal Honza Hrubý na text Pavla Šruta. Přešli jsme tehdy na model zhudebňování hotových textů či poezie,“ vysvětluje Prokop. „Bitva“ patří taky do toho zlatého fondu, který Framus hraje dodnes. „Je to veselá jízda a hrají ji po více než třiceti letech dodnes i rádia,“ těší Prokopa.

Nic ve zlým, nic v dobrým (1987)

Titulní píseň z následující „černé desky“. „Začal jsem psát hudbu na kratší textový fragment Pavla Šruta, a on to pak na mé přání doplnil, dopsal a vznikla tak po nějaké době mého spíše civilního zpívání opět jedna z expresivních písní, s gradací a velkou dynamikou,“ líčí Prokop.

Snad nám naše děti prominou (1989)

Další ze skladeb, kdy text vznikl na předem napsanou hudbu. Dejme slovo Prokopovi: „Vladimír Merta mi v osmaosmdesátém přinesl tři úplně rozdílné texty. Já jsem si vybral tenhle, i když se mi zdálo, že bolševik to nemůže povolit. Ale nějakým zázrakem to povolili, a tak na poslední předrevoluční desce vyšla moje snad nejsilnější píseň s tak sžíravým pohledem na tu naši poválečnou generaci, že jsem byl přesvědčený, že až se to jednou otočí, už to snad nebude platit. Ale ono se to otočilo ani ne rok poté a bohužel musím konstatovat, že to platí pořád, i po více než pětadvaceti letech od převratu, což je dost hrozné.“ A nádherná akustická kytara Luboše Andršta tu tesknotu jen podmalovává.

Poprvé naposledy (2006)

Druhý comeback Michal Prokop zažil po návratu z politického angažmá. Deska Poprvé naposledy vyšla sedmnáct let od posledního alba. „Titulní píseň napsal Skoumal se Šrutem. Když jsem dostal Skoumalem nazpívané demosnímky, dýchly na mne podobnou náladou, jako když jsme kdysi připravovali Kolej. A začal jsem cítit, že to bude ono, že na to ještě máme,“ vzpomíná Prokop.

Zloději času (2006)

Všechny texty na desce Poprvé naposledy dodal Pavel Šrut a ke Zlodějům času napsal hudbu opět Petr Skoumal. „Jedna z nejkrásnějších věcí, které pro mě tihle dva pánové napsali,“ tvrdí Prokop. „Nakonec to dorazil Honza Hrubý tou kontrapunktickou dohrou na čtvery housle. Na koncertech patří k nejoblíbenějším.“

Zatmění (2012)

Otvírák zatím poslední desky Sto roků na cestě napsal Prokop na text Jana Laciny, svého o generaci mladšího spoluautora televizních pořadů Nic ve zlým a Krásný ztráty. „Vznikl rockový kousek, amerikánská muzika s dechy, trochu návrat ke kořenům. Prostě bigbít,“ uzavírá Prokop.