RECENZE: Kollerovský zpěv ubírá Pelantově desce na osobitosti

David Koller má svůj Band plný zajímavých muzikantských osobností a není divu, že teď, kdy se připravuje návrat Lucie, právě tyto osobnosti mají více času na vlastní projekty. To je i případ kytaristy a skladatele Michala Pelanta, který sólově debutuje albem Na hraně.

Kytarista Michal Pelant připravil sólovou desku Na hraně. | foto: Tomáš Malý

Michal Pelant (obal)

Název sice vychází z úvodní písně, zároveň by však mohl symbolizovat žánr, ve kterém se pohybuje. Stojí, stejně jako Kollerova tvorba, na pomezí mezi rockovou úderností a popovou zpěvností.

Pelant Kollerovi ostatně skládá písničky, stejně jako své partnerce, zpěvačce Lence Nové, a je jasné, že jeho rukopis propojuje všechno, na co sáhne, radikálně se stylově rozdělit pro různá "odbytiště" prostě nejde.

Na hraně

70 %

Michal Pelant

2014

Pelant není prvoplánový autor, jeho melodie jsou netuctové, inteligentně vystavěné a vrstevnaté, přitom v sobě skrývají potenciál široké vstřícnosti. Ten podporují i příjemná, ale členitá aranžmá, ve kterých hrají prim kytary. Jako instrumentalista je ostatně Pelant velmi tvůrčí, což víme i z Kollerbandu.

Na sólové desce se kytarista poprvé představuje i jako velmi dobrý zpěvák, ovšem s jednou výhradou. Od Kollera až příliš odposlouchal výraz i okázale pražskou výslovnost, kterou frontman Lucie do českého popu vlastně před čtvrtstoletím uvedl.

Třeba v Černých a bílých labutích zní takřka zaměnitelně. Na jednu stranu to může být pochvala, osobitosti alba to však přece jen ubírá.