Hudební skladatel, kytarista, zpěvák a textař Michal Pavlíček oslaví 14. února...

Hudební skladatel, kytarista, zpěvák a textař Michal Pavlíček oslaví 14. února 2016 šedesáté narozeniny. | foto: ČTK

Říkali mi Čombe separatista, vzpomíná nastávající šedesátník Pavlíček

  • 3
V sobotu uvede ČT art dokument Srdeční záležitosti Michala Pavlíčka, který šest let natáčel režisér Miloslav Doležal. V neděli oslaví slavný kytarista šedesátiny, k nimž si nadělí následně nadělí ještě koncert chystaný na 17. února do pražského Fora Karlín, na němž se potká s hosty i dechovým orchestrem.

Jak to bude na koncertu ve Foru Karlín vypadat?
Aby to mělo narozeninový nádech, tak jsem se rozhodl pozvat velký dechový orchestr, konkrétně Hudbu Hradní stráže a Policie ČR. Už jsme zkoušeli a zní to pěkně. Jestli něco může konkurovat kytaře hrané přes zesilovač Marshall, tak jsou to právě žestě. Vlastně se to s tou naší hlasitou agresivní hudbou pojí líp než symfonický orchestr, který proti nařvaným kytarám prostě nemá šanci.

Na jaké písně se můžou návštěvníci těšit?
Bude to takové moje best of, ale přijde i řada hostů. S Monikou Načevou budu hrát dvě věci, které jsem jí napsal na album Možnosti tu sou a které jsme nikdy nehráli. Zazní jedna převzatá píseň, moje oblíbená Láska je kurva od Krucipüsku. Tak jsem pozval Tomáše Hajíčka a Rendu Rypara, aby si ji se mnou dali. Další host bude slovenský kytarista Andrej Šeban, několik věcí zahraje Stromboli a přijdou i kluci z Pražského výběru.

Pražský výběr na začátku 80. let (Michal Pavlíček)

Koncert má podtitul Pět tuctů Čombeho. Omluvte mou neznalost, ale kdo nebo co je Čombe?
Přezdívku jsem vyfasoval v rané době Výběru. Nevím, jestli se to psalo takhle, ale byl to nějaký africký separatista. Já se tehdy po koncertech nezúčastňoval bouřlivých večírků a chodil jsem na hotel spát. A spoluhráč Jirka Tomek přišel s tím, že jsem Čombe separatista. Ale to bylo jen krátké období, potom jsem už bouřlivé večírky nevynechával.

S Pražským výběrem chystáte velký koncert v O2 areně...
Ano a celý rok bude i ve znamení nové desky Výběru. Chceme se s tím porvat a měla by vyjít právě k prosincovému koncertu v O2 areně. Doufám, že se nám po dvaceti letech podaří natočit album, které nás zase spojí. A ten koncert bude velká show. První třetinu odehraje víceméně samostatný Český národní symfonický orchestr za naší decentní asistence, pak bude rockový blok Výběru a na závěr budeme hrát společně. Kdo ví, jestli to třeba nebude naposledy, ale tou halou jsme motivovaní, čtyři roky jsme spolu nehráli, tak se těšíme.

Já myslel, že to máte nastavené tak, že je lepší, když spolu nehrajete často.
Ono to ani jinak nejde. Máme to podobně jako třeba Lucie, že se sejdeme jen občas. Nemůžete prostě před jednou O2 arenou jet deset koncertů měsíčně.

Dá se říct, jestli máte radši hraní v klubu, nebo v hale?
S Načevou hrajeme jen ve dvou v intimním prostředí, vidíte lidem do očí, a to mám rád. Na velkém pódiu se zase potřebujete dostat do většího kotle. Když říznete do kytary, tak to musí opravdu zaznít. Obojí má svoje kouzlo. Na hale je hezké to, že je to třeba jen jednou za pět let. Je to jeden silný okamžik, na který se před tím dlouho koncentrujete a ladíte formu, aby se to podařilo a mělo to tu správnou energii.

Nejsou menší kluby pro rockového kytaristu omezující v tom, že nemůže hrát tak hlasitě?
No, s Monikou hraju na španělku. Ale aparát se dá „otavit“ i v klubu, jen je to potom o uši. Teď jsme měli s triem turné po Slovensku a nahlas to docela bylo, ale to k tomu nějak patří.