Je to, jak má být: Na levý břeh Vltavy "odjakživa" patří scéna, která umí rozesmát a dodat pozitivních emocí, a k ní zas pohledný modrooký blondýn, idol publika, hvězda, které ostatní přihrávají.
To je správné schéma, prastaré a věčné. Aranžmá pěkně do půlkruhu, svižné tempo, chuť, přetlak, improvizace a nápady – to vše, setká-li se s opravdovým talentem, nalezne diváky v kterémkoli století.
Michal Dlouhý se zde skutečně našel, má temperament a strhující nasazení, jednoduchá loutková gestace – když slovo, tak gesto – je vzorně účinná, pointy odstíněné, na jeho pohyb je radost se dívat, též proto, že z něj sám radost má.
Vasil Fridrich, Klára Cibulková a Kamil Halbich mu přihrávají s pochopením, uměřeností a na vysoké úrovni.
Ti tvoří jádro inscenace, která se mění a vyvíjí od reprízy k repríze. Některé půvabně vyhrávané špílce jsou nové, zmizela však báječně vypracovaná groteska ve druhé půli, kdy protagonisté doslova omatlávali sebe i jeviště jídlem.
Druhá polovina tak postrádá pevný bod a nedosahuje účinnosti výstavby první části, problémy s údržbou kostýmů budou však určitě menší.
Bréalova komedie je chytrá a dojemná, pojem „francouzský šarm“ tu má svůj obsah a neznamená plytkost. Kdo má divadlo rád, shlédne ji rád – a kdo se s divadlem teprve seznamuje, přijde příště zas.
