Herec, který nedávno oslavil šedesátiny, usedne ve čtvrtek večer ve Velkém sále hotelu Thermal při oficiálním zahajovacím ceremoniálu. Umělecká ředitelka Eva Zaoralová využila jeho návštěvy a do programu festivalu zařadila jeden z jeho nejslavnějších filmů - Oscary ověnčený přepis muzikálu Kabaret. Režisér Bob Fosse ho natočil právě před třiceti lety a Yorkovou partnerkou v něm byla neméně slavná Lisa Minnelliová.
Michael York už pobýval v Karlových Varech pracovně, když tu vedle krásné Nastassji Kinské na podzim 1995 natáčel dvoudílný americký snímek Prsten. Ztělesnil v něm syna německého lékaře, popraveného nacisty za to, že zachránil židovského pacienta. Českým filmovým fanouškům je však znám především jako modrooký D'Artagnan.
Začínal jste v Anglii jako shakespearovský herec. Kdy a proč jste se vlastně přestěhoval do Spojených států?
Nemám žádné emigrantské mindráky. Nikdy jsem vlastně z Londýna neodjel. Amerika je pro mne v podstatě jakýsi sourozenec, nikoli cizí země. Za manželku jsem si vzal Američanku narozenou na Jamajce v anglické diplomatické rodině - a svatební cestu jsme trávili v New Yorku. V té době Pat žila v Kalifornii, a tím byly dveře k životu v Hollywoodu otevřeny. Mám zdejší život rád, ale stejně často se potřebuji nadýchat evropského životního stylu.
Dneska jste zapsán hlavně jako filmový, případně televizní herec. Co tuhle vaši kariéru odstartovalo?
Měl jsem štěstí. V roce 1966 jsem úspěšně složil herecké zkoušky na Zeffirelliho film Zkrocení zlé ženy. Debutoval jsem v něm po boku Richarda Burtona a Elizabeth Taylorové a s tím přišla i nálepka filmový herec. Díky ní jsem viděl svět. Umělecké výsledky možná nebyly vždy ideální, ale životní zkušenosti mi to přinášelo a přináší stále neobyčejné. Jsou pochopitelně role velké a role malé. Ale nikdy jsem si to nebral osobně, neboť i ty nejmenší mi umožnily, když už nic jiného, seznámení s novými lidmi a místy, poskytly mi příležitost k dalšímu poznávání a vývoji.
Jste zaveden jako představitel anglických aristokratů, který má mladistvou tvář, a přitom křivý nos. Kde jste k němu přišel?
Jako dítě jsem se pokusil projít oknem. Doufám, že můj nos není mým největším přínosem světové kinematografii.
Pracoval jste s řadou velkých herců. Kdo byl vaším vzorem?
Samozřejmě Olivier, s nímž jsem hned na začátku své herecké dráhy stál na jednom jevišti. A také John Gielgud, který nikdy nepřestal pracovat a zemřel v 96 letech. Telefonoval jsem mu během posledního roku jeho života, blahopřál mu k vysokému věku a ptal se, co celé dny dělá. Představoval jsem si, že polehává únavou a maximálně občas přivoní k růžím. Ohromil mě. „Celé dny natáčím,“ řekl.
Jak se vy jako herec vyrovnáváte se stárnutím?
Herectví má jednu ohromnou výhodu. Zavřete za sebou dveře mladických rolí, ale zároveň otevíráte přístup k dalším postavám, k otcům a dědům. Je v tom pořád něco nového. A pokud zdraví slouží, jak jsem ukázal na Gielgudově příkladu, nemusíte nikdy končit, ať je vám sedmdesát, či dokonce téměř sto let.
N e n í n a d d o b r o u c i t a c i
Nedávno jste natočil film Megiddo, který je volným pokračováním filmu Kód Omega. Oba ty snímky produkovala křesťanská vysílací stanice Trinity z Orange County. Jaké je vaše náboženské cítění?
„Příliš se topíme v triviálních záležitostech,“ říkal už kdysi dánský filozof Kierkegaard.
Mohl byste mít konkrétnější?
Irský dramatik George Bernard Shaw to vysvětlil i za mě v jedné ze svých postav, která říká o různých vírách: „Problém je, že věřím stejně všem.“
Zase ty vaše citace! Tím narážím na knihu Devilish Diary, v níž jste deníkovou formou zpracoval zážitky z natáčení Megidda. Ta publikace měla značný ohlas u čtenářů, u kritiky i u vašich kolegů a je plná citací klasiků. Proč?
Když máte po ruce nádhernou citaci, když někdo to, co chcete vyslovit, řekl už před vámi, proč toho nevyužít? U mě to bude i tím, že jsem na vysoké škole studoval literaturu a citovat se pro mě stalo zvykem. Ostatně zbavit se dobré citace není vůbec lehké, protože nejdříve musíte zapomenout, proč byla dobrá. Co byste chtěl dodat například k radě herce Johna Wayna začínajícím kolegům: „Mluv tiše, mluv pomalu a neříkej příliš mnoho“?
V roce 1992 vyšel váš autorský životopis. V Anglii se jmenoval Travelling Player: An Autobiography. Avšak ve Spojených státech nesl název Accidentaly on Purpose. Proč vznikl ten rozdíl?
Bylo to na žádost nakladatele. Jenom to potvrdilo, že Shawův citát, často přisuzovaný i Winstonu Churchillovi, pořád platí: „Jsme dvě země rozdělené stejným jazykem.“
Ž á d n é o h r n o v á n í n o s u
Jednou z vašich jistot, lásek a vášní je Shakespearovo dílo. Dokonce jste spolu s kolegou Adrianem Brinem sepsali knihu A Shakespearean Actor Prepares. Co vás k psaní táhne?
Psaní zkrátka miluji a svým způsobem se mi po něm stále stýská. Časově je to ovšem značně náročná záležitost. Vždyť nedílnou součástí mé „spisovatelské“ kariéry jsou i reklamní kampaně: křty knih, autogramiády, rozhovory. Když si uvědomíte, že firma jako Miramax na takovou knihu někdy věnuje téměř tolik peněz jako na natáčení filmu, dojdete k tomu, že zaměřit se na knihu není jen tak, nemůže to být pro mě žádná „bokovka“.
Hrajete ve filmu, v televizi, divadle, píšete knihy, předsedáte organizaci kalifornské herecké mládeže. Čemu dáváte přednost? V čem vidíte svou budoucnost?
Budu dělat cokoliv, protože jsem tak trénován - to je britská tradice. Žádné ohrnování nosu. V tom, co dělám, žádná hierarchie či vývoj není. Nevěřím, že divadlo je matkou umění, chrámem, k němuž posvátně vzhlížíme. Baví mě dělat všechno z toho, co jste jmenoval. Například město Los Angeles nedávno odsouhlasilo podporu mladých talentů. Znamená to, že teď můžeme být mnohem aktivnější při práci s nimi - malá avantgardní divadla budou mít možnost realizovat projekty, na které by jinak nebyly peníze. To je velmi vzrušující součást nového Hollywoodu.
Máte role v nákladných velkofilmech, ale i v nízkorozpočtových projektech typu A Dirty Little Business. Jaký k tomu máte důvod?
Mám rád výzvy. A práce na nezávislých filmech, zvláště se začínajícími režiséry, může být takovou výzvou.
Nebojíte se v takových filmech vystupovat?
Proč myslíte?
Podle nepsaných hollywoodských zákonů tím riskujete své jméno.
Nesmysl. Mám svůj život a rád dělám to, co je pro mě důležité, nikoli to, co si někdo jiný bůhvíproč přeje.
F a n a t i s m u s j e n u t n ý
Ve zmíněné knize Devilish Diary se upřímně vyznáváte z radosti nad úspěchy své manželky, uznávané fotografky, redaktorky a spisovatelky. Jste spolu přes třicet let. V hereckých kruzích to nebývá samozřejmé - jaký máte klíč k věrnosti?
Pokud by na to existoval nějaký tajemný návod a já bych o něm věděl, okamžitě bych napsal další knížku - a stal se nejspíš miliardářem. V našem případě asi největší roli hrály a hrají láska, štěstí a společné zájmy. Také to, že máme navzájem nezávislé kariéry, které se přitom občas propojují. Řadu let byla manželka mou společnicí na cestách a přiznávám, že se mi líbí, když se ty role nyní vyměňujeme. Její fotografie vystavují po světě - v Moskvě, v New Yorku, ve Washingtonu, v Číně.
Loni jsem se ptal proslulého producenta Dina DeLaurentiise: „Je evropský film mrtev, protože nemluví anglicky?“ Řekl: Ano. Souhlasíte s ním?
To si tedy vůbec nemyslím. Víte, kyvadlo se houpá dopředu a dozadu. Film a s ním propojená ekonomika a umělecké kvality se mění a já si myslím, že každý má a bude mít v tomto oboru, když nic jiného, aspoň příležitost.
Měl jste někdy šanci spolupracovat s českými režiséry?
Ne. A je mi to líto. Doufám však, že nějaká naděje ještě existuje. Už jsem o tom několikrát mluvil s Milošem Formanem.
Co byste doporučil těm, kteří sní o herecké kariéře?
do se zajímá o herectví, musí si uvědomit, že není rozhodující to, že se mu takzvaně líbí a že chce slávu. Prvořadé jsou povinnosti a vytrvalost. A jestli se mu nezdá, co říkám, tak tedy hodně štěstí...! Člověk musí být fanatikem, neboť počty odmítnutí a nezdarů jsou v téhle profesi obrovské a dokážou zlomit i ty nejtvrdší charaktery. Na začátku mé kariéry mi Zeffirelli řekl: „Musíte bezpodmínečně věřit ve svůj talent a doufat, že ho někdo jiný kromě vás také objeví.“ Všechno je potom na vás, protože každý je zodpovědný za svou budoucnost.
|
MICHAEL YORK (1942) |
|
Jako šestnáctiletého ho angažoval Michael Croft do divadelního souboru National Youth Theatre Company, v jehož shakespearovském repertoáru účinkoval na jevištích v londýnském West Endu, v Nizozemsku, Francii a Itálii. Do širšího diváckého povědomí se zapsal jako mladý Jolly v TV dramatizaci rodinné ságy Johna Galsworthyho Sága rodu Forsytů. |
 Filmový a divadelní herec Michael York. |
 Michael York před karlovarským hotelem Thermal. Karlovy Vary, 4. července 2002. |
 Herec Michael York je prvním z hvězdných hostů 37. ročníku MFF Karlovy Vary. |
 Herec Michael York. |
 Herec Michael York. |
 Michael York přijel na filmový festival do Karlových Varů. |
 Michael York. |
 Michael York. |
 Michael York s manželkou. |
 Ředitel festivalu Jiří Bartoška a herec Michael York na Opening party MFF 2002 v hotelu Imperial v Karlových Varech. |
 Herec Michael York přijíždí k hotelu Thermal na zahájení 37. ročníku MFF v Karlových Varech. |
 Herec Michael York přijíždí k hotelu Thermal na zahájení 37. ročníku MFF v Karlových Varech. |
 Herec Michael York přijíždí se svou manželkou k hotelu Thermal na zahájení 37. ročníku MFF v Karlových Varech. |
 Herec Michael York, který navštívil Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech, uvedl v pátek 5. července ve 20 hodin legendární muzikál Kabaret režiséra Boba Fosseho, ve kterém ztvárnil hlavní mužskou roli. Při té příležitosti mu primátor města Zdeněk Roubínek předal osobní dar - tradiční karlovarský lázeňský pohárek ve tvaru Césarovy hlavy s typickým vavřínovým věncem v životní velikosti. |
 Herec Michael York, který navštívil Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech, uvedl v pátek 5. července ve 20 hodin legendární muzikál Kabaret režiséra Boba Fosseho, ve kterém ztvárnil hlavní mužskou roli. Při té příležitosti mu primátor města Zdeněk Roubínek předal osobní dar - tradiční karlovarský lázeňský pohárek ve tvaru Césarovy hlavy s typickým vavřínovým věncem v životní velikosti. |
 Herec Michael York, který navštívil Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech, uvedl v pátek 5. července ve 20 hodin legendární muzikál Kabaret režiséra Boba Fosseho, ve kterém ztvárnil hlavní mužskou roli. Při té příležitosti mu primátor města Zdeněk Roubínek předal osobní dar - tradiční karlovarský lázeňský pohárek ve tvaru Césarovy hlavy s typickým vavřínovým věncem v životní velikosti. |
 Britský herec Michael York. |
 Michael York přijel na festival. |
 Michael York s manželkou přijel na festival. |
 Michael York přijel na festival. |
