Zpěvák Michal Hrůza

Zpěvák Michal Hrůza | foto: Jiří Hroník

Jdu polární pustinou a potkávám divoké soby, vzpomíná Hrůza na Špicberky

  • 2
V pátek vyjde deska Michala Hrůzy Sám se sebou, první od písničkářova návratu na scénu po úrazu hlavy. Kolekci deseti písní ohraničuje příběh muže, který utekl za polární kruh a taky trochu do sebe. „Splnil jsem si dávný sen podívat se na Špicberky,“ říká Hrůza. Za polárním kruhem točil klip.

Nevybavuju si jiného zpěváka a skladatele, který by na své řadové desce měl dvě ústřední filmové písně. Je to pro vás měřítko autorského úspěchu?
Jsou tam dokonce tři. Padesátka, Pro Emu a Sázava, což je skladba z aktuálního filmu Špunti na vodě. Já písně na desku vybírám podle nějakého vnitřního rozpoložení. Film Pohádky pro Emu je prostě hrozně hezký. Padesátka je moje srdcovka, protože jsem několikrát běžel Jizerskou padesátku. Ne s nějakým rekordem, ale doběhl jsem. A Sázava vznikla nedávno, koresponduje s emocemi, které jsou obsažené v názvu Sám se sebou, tak mi přišlo škoda ji nezařadit.

Je tedy nové album nějaké vyrovnávání se sám se sebou?
Celá deska vypráví o tom, že být sám se sebou, tedy zastavit se a přemýšlet, co je dobře a co špatně, je občas důležité. Jak jsme ve shonu, tak nevíme, kam máme směřovat.

Je tohle uvědomění si výsledkem toho, co se vám před třemi lety stalo v Ostravě?
Pravděpodobně to nějaký vliv má, hlavně mě to asi probralo v tom smyslu, že jsem trochu změnil hierarchii hodnot. Je úžasné mít radost z úplně obyčejných věcí. Navíc se mi podařilo s deskou skloubit svůj dávný sen podívat se na Špicberky. S celou kapelou jsme tam byli asi pět dní a točili klipy k písním Polárka a Polárník, které album uvozují a uzavírají.

Jak se točí za polárním kruhem?
V klipu procházím pustinou a kolem mě chodí divocí sobi beze strachu. Je to úplně jiný svět, i když pořád náš. A o tom to je – na věci, které vnímáme, se podívat z jiného úhlu.

Změnil se nějak i váš přístup k psaní písniček?
Vyznávám jeden princip – vždy popisovat to, co si myslím a co cítím, a nelhat, nedělat ze sebe někoho jiného. Takže když si dneska poslechnu dvacet let staré písničky o tom, jak chce postpuberťák sbalit holku, tak je to v pořádku, protože jsem takový byl. Když někoho hledáme, tak prostě hledáme. Takže odlišnost je v tom, že jsem se změnil vnitřně, ale city mám pořád stejné.

Po vydání desky vyrazíte na turné po zámcích. Co chystáte?
Na každou zastávku pozveme někoho z našich muzikantských kamarádů, v Telči to budou Tata Bojs, na Sychrově Mňága a Žďorp, na Zbirohu třeba Anna K. Lidi si budou moct prohlédnout zámek, program včetně nějakých divadel v zámeckých parcích bude zhruba od dvou do osmi, aby mohly dorazit i rodiny s dětmi. Moderovat bude Marek Taclík a Jiří Dvořák novou desku pokřtí. Jirku znají lidé z Anděla Páně, ale možná nevědí, že píše básně. Jednu z nich jsem použil pro text k písni První a poslední. Takže doufám, že to bude pohoda a legrace.

Něčím zvláštní bude i vaše vystoupení na festivalu Colours of Ostrava?
Ano, doprovodí nás symfonický orchestr. Náš klávesák Karel Heřman rozepsal jednotlivé party, trvalo to půl roku. Obyčejné písničky to myslím hodně povznese.