Iva Janžurová, nositelka ceny prezidenta festivalu:
Měla jsem větší trému než v karlovarském divadle, kde jsem před pár dny uváděla film Kočár do Vídně, a daleko větší než v Národním při premiéře Audience u královny, kde hraju Alžbětu II. Tehdy jsem se nebála vůbec, zato tady ve velkém sále Thermalu jsem se klepala - že tam bude spousta lidí, že bych mohla zakopnout o svou róbu. Taky se mi třásl hlas - ale mám to za sebou a slibuji, že s herectvím nekončím.
Alena Mihulová, nositelka ceny za Domácí péči:
Cítím teď obrovskou radost a vděčnost, ale zároveň bych ráda vzkázala svého partnerovi z filmu Bolkovi Polívkovi, jak je to pro mne těžké. Protože on je v Domácí péči vážně moc dobrý, takový ten vozembouch s velkou duší - jako postava, ale hlavně Bolek sám. On je zosobněná lidská vřelost, bylo nádherné s ním hrát, smát se, povídat si i třeba jen mlčet.
Kryštof Hádek, nositel ceny za Kobry a užovky:
Můžu jen zopakovat, že půlka mé ceny patří bratrovi Matějovi, stejně jako půlka Modré kostky RWE, kterou jsem za stejný film dostal včera. Ještě nevím, jak obě trofeje rozpůlíme, ale nějak to půjde. Rádi bychom zase něco dělali jako tandem, i když zatím nemáme nic konkrétního. A protože Matěj hrál Jana Husa, kdežto mě čeká Karel IV., doufám, že nenaděláme zmatek v čítankách.
Helena Třeštíková, režisérka vítězného dokumentu Mallory:
Pro mě jsou letošní Vary největším zážitkem ze všech ročníků. Neskutečná nálada na projekci filmu, jeho přijetí, teď i cena. Ale hlavně doufám, že lidé přijdou pro kina, protože Mallory nevypráví o drogách, nýbrž o skutečnosti, že se dá vždycky vstát a jít dál. Sama jsem překvapena, že po všech depresivních osudech, které jsem zaznamenala, mám konečně příběh, který dává naději.
