Charles Snowdon z Wisconsinské univerzity a hudebník David Teie z Marylandské univerzity chtěli zjistit, zda jsou opice schopné rozeznávat hudbu. Jejich výzkum, jehož výsledky otiskl odborný magazín Biology Letters, měl podle serveru Spiegel Online posloužit v pátrání po tom, jak se u člověka vyvinula náklonnost k harmonickým sledům tónů.
Vědci k tomu účelu zkomponovali různé hudební úryvky složené ze zvuků vydávaných tamaríny. Některé vyjadřovaly náležitost k určité skupině, jiné strach nebo pocházely z konfliktních situací.
Během pouštění těchto třicetisekundových "písní" se opice neprojevovaly nijak zvláštně, ihned po odeznění se ale začaly chovat přesně podle situace, z níž záznam pocházel. Pokud obsahoval varovné výkřiky nebo strach, nebyly k udržení a pohybovaly se zřetelně více než normálně, píší vědci.
Zato lidská hudba s nimi prý nedělala prakticky nic. Bylo jedno, zda poslouchaly smyčcový koncert Samuela Barbera, metalovou píseň The Grudge od americké kapely Tool nebo rockovou baladu The Fragile od skupiny Nine Inch Nails. Jen jediná člověčí píseň vyvolala u tamarínů nějakou reakci: Of Wolf and Man od amerických rockerů z Metalliky. Reakce opiček však nebyla taková, jakou vědci předpokládali. Místo aby její tvrdé rytmy tamaríny rozdováděly, zklidnili se.
"Emocionální komponenty hudby a zvířecích zvuků mohou být velmi podobné," tvrdí Snowdon. "Z evolučního hlediska je disonance a načasování důležité pro vyjadřování citových stavů u zvířat stejně jako u člověka," dodal.
Hudba přitom ale zůstává specifickým fenoménem. Co člověk vytvoří pomocí hlasu a nástroje, je opicím lhostejné. Podle Snowdona by se proto v zoologických zahradách a laboratořích neměla omezit oblíbená praxe pouštění lidské hudby zvířatům. "Proč by měl tamarín považovat naši hudbu za uklidňující? Já považuju opičí hudbu za docela nepříjemnou," konstatoval americký vědec.
