Kinopřenosy už jsou natolik zavedené, že Metropolitní opera neváhá některé inscenace opakovat v novém obsazení. To je i případ Macbetha. Opět tedy bylo nutné odmyslet si režii Adriana Noblea. Patří k těm nicneříkajícím aktualizacím, jež vyvolávají dojem, že hercům prostě omylem přidělili kostýmy z moderního dramatu o partyzánech. Divák se pak musí třeba ptát, proč v bitvě po sobě nestřílejí, ale bijí se puškami místo mečů…
MacbethAutor: Giuseppe Verdi Živý přenos z Metropolitní opery 11. října 2014 |
Nicméně hlavní otázka zněla: jak si Anna Netrebko poradí s novou rolí, s démonickou lady Macbeth? Verdi ji chtěl mít dle vlastních slov zlou a ošklivou, nepřál si anděla s jasným a mohutným hlasem, ale ďábla s hlasem drsným a temným. Tedy vlastně opak… Netrebko navíc změnila vizáž na blond.
Anděl z pekla
A přesto stvořila bestii. Zlou a s ošklivou duší, nakonec potrestanou šílenstvím. Přímočarou, krvelačnou vášeň, jež hudebně charakterizuje tuto postavu, Netrebko vyjádřila stejně přímočaře. Hlasem sice třpytivým a ve spodním rejstříku zmohutnělým, ne drsným, ale připomínajícím hořící led. Anděla z pekla. Přitom se neuchylovala k živelným zvukovým orgiím, všechny tóny byly ukázněně „seřazené“ za sebou a zazpívané bez kazu na kráse, bez jekotu. Tím větší účinek se dostavoval - a možná se bude s časem ještě prohlubovat.
Nebyla to ovšem one-woman show. Naštěstí. Také barytonista Željko Lučić má dost vokálních i hereckých prostředků na to, aby ztvárnil krále Macbetha jako noblesního, ambiciózního slabocha. A i když vražednický pár nebyl na scéně, bylo pod taktovkou Fabia Luisiho co poslouchat. Jednak basistu Reného Papa coby generála Banca a především maltského tenoristu Josepha Calleju. Macduffův nářek nad zmasakrovanými dětmi zněl v jeho podání s grácií prostoupenou bolestí, jak se sluší na dědice velkých italských tenoristů.
