Za třicet let nasbírala patnáct oscarových nominací. A každou z těch rolí uměla rekordmanka Meryl Streepová znovu překvapit. Ani Pochyby, které právě míří do českých kin, nejsou výjimkou. Loni roztančená hrdinka muzikálu Mamma mia! se v nich proměnila v saň mezi jeptiškami – alespoň dokud pochyby nepřepadnou i diváka.
Jeptiška, nebo dráb?
Režisér John Patrick Shanley natočil podle vlastní hry polemické drama svědomí, jež se odehrává v půli 60. let v katolické škole v Bronxu. Streepová coby jeptiška řídící ústav přísnou rukou podezírá svůj protipól, oblíbeného kněze alias Philipa Seymoura Hoffmana, že zneužívá osamělého černošského žáka. Nemá důkazy, ale svou nevinu nemůže prokázat ani kněz; mezi jejich "pravdami" se zmítá mladičká idealistka, řádová sestra v podání Amy Adamsové.
Nečekaný tón vnese do aféry ještě Viola Davisová v roli hochovy matky; to je celá čtveřice herců navržených na zlatou sošku. Od prvních scén, kdy malí ministranti vstávají na ranní mši, se však pozornost téměř mimovolně stahuje k hlavním rivalům.
Sotva Philip Seymour Hoffman řekne úvodní větu, je rázem jasné, že na kazatelně stojí osobnost. A v šeru mezi kostelními lavicemi už děti komanduje hrdinka Streepové – pravý dráb.
"Dračice dostala hlad," zazní vesele na její adresu, a Streepová opravdu loví své oběti bděle, neomylně, zakysle a s gustem. Šíří strach; ale také autoritu. Herečka dovede až neskutečně propojit několik odstínů své postavy: působí jako bachařka z lágrů, zároveň směšně až k politování, ale přitom jí nelze upřít naprostou oddanost zásadám.
Bible je blábol!Co všechno řekla Meryl Streepová iDNES.cz |
Dělá, co je správné; ale jak to může vědět s naprostou jistotou? Do tichého jitřního rojení řádových sester vnáší nervozitu drilu, stejně jako do jejich zamlklých skromných večeří; každé cinknutí lžíce registruje povytaženým obočím a z konverzace činí bezmála výslech. Stísněné jeptišky kolem stolu tvoří až příliš názorný kontrast k družnému hodování veselých kněží.
Také "nenápadně nápadný" vztah kněze a chlapce se připravuje dlouze a okatě. Divadelní původ textu je zkrátka znát a režisér jej nedokáže bez občasného zaváhání přenést do filmového jazyka. Početné dialogy a průhledné výroky jako "láska není slabost" či "svobodu, nebo smrt" jen dokreslují symboly komorního souboje, k nimž patří myš coby oběť kočičích her a vítr stupňující neklid.
Nicméně herecký duel Streepové s výtečnými protihráči v čele s Hoffmanem dovede nabít vzduch napětím v každé navenek banální situaci. "Cukr?" ptá se Streepová, když knězi nabízí čaj, a v té otázce už je skryt milion odstínů od zvědavosti k nechuti.
Ani řešení, ani rozhřešení
Jen soucit, zdá se, hrdinka nezná; v jejím stihomamu tkví její síla, a když vzácně projeví i lidské stránky, jako by se sama zalekla. Právě nejednoznačnost, s níž se neustále přelévá pro a proti této mravní války, patří k nejúčinnějším zbraním Pochyb.
I vítězoslávu krotí sebekontrola, s níž Streepová zachází mistrně. A to se teprve nadechuje k jedinečné pointě, v níž jako by celou svou fanatickou službu odpovědnosti postavila na hlavu. Divácký zážitek je o to bohatší,
oč je zdánlivě ochuzen. Pochyby totiž nenesou na stříbrném podnosu ani řešení, ani rozhřešení.
Pochyby
USA, režie J. P. Shanley, hrají Meryl Streepová, P. S. Hoffman, A. Adamsová,
titulky, 104 min.
Hodnocení MF DNES: 70 %
