V Británii činil prvotní náklad 130 tisíc výtisků a okamžitě následoval padesátitisícový dotisk. Práva byla prodána do patnácti zemí.
Autorsky se na knize podíleli i spisovatel Philip Ardagh a režisér animovaných filmů Geoff Dunbar, jehož veselé ilustrace knihu provázejí.
S Dunbarem McCartney spolupracoval již na filmové pohádce Rupert a Žabí píseň, oceněné britskou akademií BAFTA jako nejlepší krátký animovaný film.
"Veverčák Věrčák se rozvaluje na své oblíbené větvi, ze sáčku mlsá žaludy a poslouchá, jak maminka Krásnocaska vypráví jednu ze svých pohádek. Je to úplně stejné, jako když koukáte na prima film a přitom baštíte popcorn," jsou první řádky knihy.
I když maminčina pohádka bájí o krásné zemi Animalia, zvířecí obyvatelé by za ni své Polesí asi nevyměnili. Jejich idyla však rychle skončí pod nájezdem motorových pil a buldozerů.
Vysoko v oblacích začíná okamžikem, který na hlavu postaví vše, co se dosud zdálo jisté a neměnné, počínaje domovem a konče starostlivou rodičovskou péčí.
Snad až příliš krutě pro dětský svět působí scéna, kdy hrdina nenávratně ztratí nejdražší osobu.
Autoři rozvíjejí klasický příběh o zrání hrdiny, který při hledání vytoužené Animalie čelí zkouškám osudu, poznává pravé i falešné přátele, učí se krotit svou ukvapenost a docenit hodnotu svobody.
Protože o tu jde v McCartneyho příběhu především, i když nechybí ani sociální, ekologické a v závěru i biblické téma.
S rajskou Animalií, kde zvířata žijí v demokratické pospolitosti a i ten nejmenší obyvatel má právo říci svůj názor, kontrastuje Velkoměstopolis – šedivé město zahalené smogem a plné utrápených zvířat s kalnými pohledy.
Den za dnem, takřka bez přestávky otročí v obludné továrně, aniž by žila svůj vlastní život, vlastně už smířená s tím, že v sobě udusí vlastní názor a vůli odporovat.
Jenže jak se v pohádkách většinou ukáže, ti zdánlivě nejmocnější bývají nejslabší a na šlachovitou vševládnou opici stačí i jeden chytrý blešák.
McCartney s Dunbarem a Ardaghem odvedli slušný pohádkový výkon, nesouměřitelný s triviálními moralitami kolegyně Madonny. Zaujmou barvitým jazykem, rozvernými charaktery zvířat a jejich důmyslnými jmény, na druhou stranu však příliš neoslní nápadem nebo jazykovou komikou. Což třeba umějí – abychom si počechrali české sebevědomí – nedávno vydané pohádky básnířky Violy Fischerové.
