Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lexa z Comebacku zkouší Charlieho Chaplina. Pak si dá rok pauzu

  17:58aktualizováno  17:58
Ty němé černobílé filmy zná snad každý. Pro Matouše Rumla je tím ten úkol ještě těžší. V pátek se divákům mladoboleslavského divadla poprvé představí jako Charlie Chaplin.

Z představení Chaplin | foto: Petr Veselý

Kolik času už jste s Chaplinem strávil?
Zkoušet jsme začali v březnu. Ale už delší dobu jsem věděl, že to budu zkoušet. Lákali mě už před čtyřmi lety. Od té doby ho pořád potkávám. Třeba jdu na WC a tam je na té cedulce Chaplin, nebo si kupuju kryt na telefon a je tam tohle.

Vy máte kryt s Chaplinem?
Jasně, a taky obraz z IKEA. Ale ten nemám kam pověsit.

Když jste se poprvé uviděl jako Chaplin, co jste si říkal?
Líbil jsem se sám sobě. (smích) Byl jsem trošku překvapený, že jsem mu docela podobný. Ale pak jsem zjistil, že jsem mu podobný jen v levé polovině svého obličeje. Zleva Chaplin, zprava Matouš.

Přišel jste i na nějakou další podobnost?
Asi pozitivní přístup k životu. Já se taky snažím brát všechno pozitivně. Ale samozřejmě, já mu nesahám ani po nehet u palce.

Jak moc je vám jeho humor blízký?
Líbí se mi, že je hrozně lidský. Tím, že v dětství zažil totální chudobu, matku v blázinci a byl v sirotčinci, tak věděl, z čeho si dělat srandu. Myslím, že jeho humor je blízký vlastně každému člověku. Každý si rád postěžuje na chudobu. A čím jsou ty jeho filmy starší, tím víc tam vnáší nějaké téma.

Fotogalerie

Máte je nakoukané?
Neviděl jsem všechny, vždyť natočil asi osmdesát filmů! Ale ty, o kterých v té inscenaci mluvíme, jsem samozřejmě viděl.

Jak moc se mu snažíte podobat?
Já se mu snažím, aspoň v těch groteskách, co tam máme, přiblížit co nejvěrohodněji. Využívám jeho gagy a jeho fóry. Nejhorší je chytnout tu jeho chůzi. Nakoukával jsem filmy a hledal, čeho se chytit.

A už vám to jde?
Nevím, nikdo mi k tomu zatím nic neřekl. (smích) On to má navíc v každém filmu trošku jinak. Postupně to vypracovával, takže to je hrozně těžké okoukat.

Jak takový trénink vypadá? To si stoupnete na jeviště a zkoušíte chodit jako Chaplin a ostatní na vás koukají a smějí se?
Vlastně to tak bylo. Měli jsme k tomu i speciální pohybové zkoušky. Dlouho nám to pořád nějak nevycházelo. Takže jsme na to koukali na videu a zkoušeli znovu a znovu. Myslím, že to nakonec klaplo.

Zkoušíte si tu chůzi i doma?
Chůzi ne, ale půjčil jsem si domů buřinku. On si nasazoval buřinku a v momentě, kdy si ji nasadil, mu vyskočila nahoru. Strašně jsem si s tím lámal hlavu, pořád jsem si myslel, že tam fungují nějaké vlasce. Nakonec jsem na to přišel. Teda aspoň si to myslím. Je to fakt trik. Má prsty tak, že v jeden okamžik, který diváci nemají šanci postřehnout, buřinku vystřelí nahoru. To jsem se naučil a myslel jsem si, že mi to fakt jde, ale pak pohybový supervizor říká: je to vidět, jak ji vystřeluješ. Pořád je co zlepšovat...

Z představení Chaplin

Jak reagovaly vaše děti, když jste se jim předvedl v buřince?
Natovi se to hrozně líbilo a hned se ptal, jak to dělám. A já mu říkám, že to normálně lítá, že tam je taková neviditelná pružina...

Ještě je ve věku, kdy vám to spolkne...
To jo, ale pak jsem mu to stejně prozradil. Nebyl jsem svinskej tatínek.

Jak vaše děti vnímají tátu herce?
Mia to ještě nevnímá, Nat chodí do divadla a asi se mu to líbí. Nebo – já nevím. Vždycky po představení přijde a drží se mě a myslím, že je spokojený, že může být s tatínkem v práci.

Máte doma nějaké povinné scénky? Vyžadují to děti?
Nat párkrát od té doby chtěl, abych mu zopakoval to s tou buřinkou, ale jinak ne. Jednou jsem na ně zkoušel takovou scénku. Bydlíme v domě s mým tatínkem a jednou jsme se u něj trochu zdrželi a i s dětma jsme se vraceli ty dvě patra nahoru dost pozdě. Tak jsem dělal takový fóry, že nemůžu odemknout zámek a tak, a děti se mohly uchlámat smíchy. Ale jinak se snažím divadlo domů netahat.

Ale na roli asi myslíte pořád... Jaký je to pro herce vlastně rozdíl, když hrajete někoho, kdo existoval, koho lidi znají?
Vůbec nedokážu uvěřit, že ten člověk ten příběh skutečně prožil. Jak byl geniální. Prostě nedokážu uvěřit, že se to fakt stalo. O to je to složitější. Hraju někoho, koho zná každý. Člověk v tom nemůže být napůl, musí být dokonalý. Ale v momentě, kdy si Chaplin sundá tu masku, je najednou v pozici, ve které ho nikdo nezná. Alespoň ne tady. Takže tam mám prostor vystihnout ho takového, jaký si myslím, že byl. V tom je ta role herecky zajímavá.

Takže dobrá herecká příležitost?
To rozhodně. Hlavně ten scénář je tak plný emocí, pozitivních i negativních – to je prostě herecký ohňostroj. Je tam všechno. A končí to takovou otázkou, jak moc je vlastně umělec, který baví publikum a rozdává radost, sám v životě šťastný a spokojený. To je pro mě teď hodně silné téma.

Profil

Matouš Ruml (29)

Rodák z Prahy šel hned po studiích do angažmá v Mladé Boleslavi, dodnes tam hostuje, například v oceňovaném představení Úplné zatmění. Nejvíc nyní spolupracuje s divadelním spolkem Kašpar. V televizi ho proslavila role Lexy v sitkomu Comeback. Teď hraje v seriálu Ulice. Předloni dostal Cenu Thálie pro mladého činoherce do 33 let. Je ženatý a má dvě děti.

Z představení Chaplin

Jak to myslíte?
Já jsem teď v takovém rozpoložení... Chaplin mimochodem bude moje padesátá premiéra u divadla. Mám dvě děti a jsem vlastně šťastný, pracovně jsem hrozně vytížený. Divadlo mě ale vyčerpává víc, než bych chtěl, a věnuju tomu hodně času a vím, že je to strašný nepoměr. Takže jsem se to dlouho snažil v sobě nějak utřídit. A vím, že teď rok nechci zkoušet nic nového. Jsem ve stadiu, kdy mě to divadlo unavuje. Neskutečně mě baví, ale potřebuju pauzu.

Chaplin měl něco podobného. Hrozně ho to bavilo, ale zároveň i vysilovalo. A nakonec ho vyženou z Ameriky! Tak se pak člověk ohlídne za tím, co udělal za těch padesát premiér a říká si: k čemu to vlastně bylo.

K čemu to bylo?
Já jsem hrozně šťastný a vím, že tohle je nějaký můj vrchol, kde bych rád posečkal. Vím, že teď potřebuju trochu zabrzdit, abych se z toho nezbláznil.

Co budete dělat?
Pořád budu pracovat. Přes den budu doma, večer budu mít pořád představení, točím seriál. Jen zkrátka nebudu zkoušet. Je to pro mě těžké, protože práce mám dost. Taky mi to trvalo dva roky, než jsem se k tomu odhodlal.

Takže už odmítáte nabídky... Co když přijde opravdová pecka?
Musí počkat. Všem říkám: za rok.

Necouvnete?
Jakmile člověk tohle rozhodnutí udělá, už nemůže couvnout. Říkal jsem si, ať přijde..., ... no cokoliv... Když to je těžký, po Chaplinovi...

... takže vy už teď nemáte žádnou vysněnou roli?
Vlastně ne. Ten Chaplin tak zacvakl, že mu bude těžko něco konkurovat.



Témata: Matouš Ruml




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.