Knížky o uhoněných vynervovaných matkách, na jejichž bedrech leží tíha starostí o děti a domácnost, se v poslední době staly celosvětovými bestsellery.
Připomeňme (i české) úspěchy dvou Britek a zároveň dvou vrstevnic: Kate Longové (1963) s Příručkou špatné matky, po níž přišla Stephanie Calmanová s Deníkem špatné matky.
Svou knihu Calmanová (1961) pojala s velkou ironií včetně názvu. Jak v rozhovoru pro MF DNES přiznává tato zakladatelka mimořádně úspěšného Klubu špatných matek, za špatnou se vlastně nepovažuje, naopak.
Svým čtenářkám radí, aby se tolik nepodceňovaly a nekritizovaly. A hlavně - aby do domácích povinností zapojily muže.
Vaše knížka je autobiografická. Neměla jste obavy vydat tolik detailů ze svého soukromí?
Ne. Vždycky jsem psala o svém životě, od prvního raného textu, který jsem publikovala - ve svých sedmnácti letech. Později byla látka méně emotivní, ale dokonce i teď, když píšu o svých hádkách s manželem Peterem a podobně, říkám jen část pravdy. Celá pravda je totiž často příliš trapná a extrémně nezáživná! Takže hodně probírám.
Považujete se za dobrou, nebo špatnou matku?
V takových pojmech neuvažuji. Pravděpodobně nejsem lepší nebo horší než kterákoli jiná. Často se však na konci dne cítím dost špatně, když jsem na děti křičela. Ale pak si uvědomím, že spousta lidí zažívá to samé a já jsem nakonec také jen člověk. Webové stránky klubu špatných matek (www.badmothersclub. com) byly vždycky ironické, protože ženy stále kritizují samy sebe a hodně se posuzují - mnohem více než muži. Nikdy neslyšíte muže říci: „Pojďte dál, ale omlouvám se za ten nepořádek.“ Hodně vás podporoval manžel. Jak myslíte, že by měla fungovat moderní rodina? Muži se musí více snažit. A ženy je musí nechat se snažit, nebo bych spíše měla říci přinutit je. Je naprosto absurdní, že v roce 2007 stále existují ženy, které se pokouší pracovat, starat se o děti a zodpovídají za organizování jakékoli dětské péče. Muži by se konečně měli naučit říkat svým zaměstnavatelům, že chtějí rovnocenný podíl na svých povinnostech v domácnosti. Protože po tom všem, když muže jaksepatří zapojíte, vydělá každá strana.
Považujete se za feministku?
Ano, ačkoli to slovo už zřejmě vyšlo z módy. Pokud feministka znamená být nejprve osobností a poté ženou, souhlasím absolutně. Dvacetiletá kamarádka mi vyprávěla, že jejím známým připadá boj za práva žen na pracovišti jaksi směšný. Dobře, říkám si, počkejte, až budou mít děti. Je relativně snadné zvládat v životě jednu věc. Ale jakmile máte skloubit několik úkolů najednou, je to obtížnější. To si mladí neuvědomují. Ale na druhou stranu, chování a postoje mužů se od šedesátých let, kdy jsem se narodila, hodně zlepšily.
Píšete, že jste během své mateřské jen těžko nalézala čas pro sebe... To vás nejvíce deprimovalo?
Myslím, že mít čas pro sebe je to nejvzácnější. Svět rodičů je atakován neustálými požadavky a neustávajícím hlukem, a tak posezení v kavárně a chvilka přemýšlení patří mezi ty největší radosti. Samozřejmě, kdykoliv to udělám, někdo přijde s křičícím dítětem a já si pomyslím: „Haha, dobře ti tak!“
Co byste doporučila budoucím matkám a otcům?
Střídejte se: není třeba dvou lidí, kteří poslouchají řvoucí dítě. Zkuste lahev a prs, abyste sdíleli to břemeno - a zároveň pouto. A vždycky, opravdu vždycky si opatřete někoho na hlídání, abyste si spolu mohli nejméně jednou do měsíce někam vyrazit. Váš vztah se zlepší o pět set procent a to je to hlavní.
Vaše kniha se stala okamžitým bestsellerem. Jak si ten úspěch vysvětlujete?
To kdybych věděla! Možná už lidi otravuje to nekonečné pranýřování matek v tisku - ať děti udělají cokoliv, je to vina matky. To je zřejmě jedna příčina. Dostala jsem hodně souhlasných e-mailů, takže asi některé z těch velmi jednoduchých věcí prostě potřebovaly zaznít.
Stephanie Calmanová - Deník špatné matky
Přeložila Olga Zumrová
Fragment, 288 stran, doporučená cena 199 korun
