RECENZE: Některé hvězdy české pop music si podmanily Planety. Jiné ne

Albem Planety vstupuje v Česku žijící slovenský pianista Matej Benko ve společnosti zdejších pěveckých hvězd poprvé na popové pole jako autor.

Trutnoff 2015 - Dan Bárta | foto: David Webr

Planety

Ačkoli aktivně pracuje s týmem kolem Michala Horáčka a byl spolustrůjcem uměleckého i komerčního úspěchu alba Ondřeje Rumla s coververzemi písniček z Osvobozeného divadla, je Matej Benko stále - a správně - vnímán především jako výrazný představitel klubové jazzové scény. Na albu Planety však ukazuje, že má mnohem vyšší ambice.

Na projektu určeném „dětem jakéhokoli věku“, který prostřednictvím písniček představuje součásti sluneční soustavy, je sympatických několik věcí. Předně samotný koncept, který nenásilně prostřednictvím hravých veršů „podsouvá“ posluchačům také informace.

Planety

65 %

Matej Benko

vyd. Warner Music 2015

Viz třeba chytré porovnání paralelního římského a řeckého panteonu v písničce Neptun nebo vysvětlení v příslušné písni, proč už se dnes planetka Pluto nepočítá do sluneční soustavy.

Druhá sympatická věc je neurputnost alba. Benko se zcela oprostil od snahy zalíbit se posluchačům za každou cenu, a tak bez okolků předestírá i relativně těžkou muziku. Ta v kontextu naší tvorby pro děti nemá žádný precedens: oproti přihlouplosti různých Patrasových a spol. jde o zcela jiný vesmír, ale má pramálo společného i s tvorbou Skoumalovou nebo Uhlířovou.

Matej Benko

Oba tito klasikové totiž primárně pracovali se silnou, velmi často jednoduchou a zpěvnou melodií. Ta Mateji Benkovi jako výhradnímu autorovi není buď dána, nebo se jí vyhýbá. I proto na albu Planety není jediný jasný vůdčí hit. Což je škoda.

A třetí sympatická věc - společnost, která se na albu sešla. Nechme stranou instrumentalisty, jež si Benko logicky vyzobal z česko-slovenské jazzové elity. Každý ze tří generací zpěváků k určené písni přistupoval samozřejmě po svém, ale pracoval s dodaným materiálem, se kterým toho někdy nemohl příliš svést.

Markéta Foukalová

Třeba Michael Kocáb s hudebně nevýrazným Merkurem, Klára Vytisková s těžko frázovatelnou a textově šroubovanou Venuší nebo Markéta Foukalová s neslanou nemastnou Zemí. Také pitvoření Xaviera Baumaxy v Marsu působí v kontextu alba zbytečně přehnaně.

Naproti tomu třeba Kometa snad poprvé v životě česky zpívající Yvonne Sanchez, rapovaný Neptun Oty Klempíře nebo jak z jeho vlastní desky vypadlé Pluto Dana Bárty jsou ozdoby alba. Alba, které má dobrý nápad, výborný muzikantský grunt, ale bohužel i dost pasáží, které nemusely a neměly být takové, jaké jsou.