Málokdy se stane, aby dvě největší hvězdy festivalu hrály v jeden den. Masters letos zažil výjimku. Slayer totiž svoji účast potvrdili až hodně pozdě a museli tak vzít zavděk pátečním časem od 20:15 hodin před Avantasií, která byla headlinerem přehlídky.
Byl to docela humorný pohled, když se pod pódiem střídali fanoušci „tanečního disco metalu“, jak kdosi v davu nazval hudbu předcházejících Amaranthe, s kovanými thrashery natěšeně vyhlížejícími Arayu a spol. Obrovská očekávání bylo před koncertem této legendy až hmatatelné, pro mnohé návštěvníky šlo o největší tahák za několik posledních let.
A rezultát? Napsat, že Slayer nadchli, by bylo neschopností autora tohoto textu vylíčit, co se v areálu likérky dělo. Zničující thrashmetalový uragán plný nezaměnitelných kytarových riffů vygradoval songy Seasons in the Abyss, South of Heaven, Raining Blood, Black Magic a finální Angel of Death, při níž na pódiové plachtě nechyběla vzpomínka na kytaristu Jeffa Hannemana, který zemřel před třemi lety.
Civilně vystupující a stále perfektně zpívající Tom Araya toho mezi písničkami moc nenamluvil, ale stačilo, aby se lehce usmál, poděkoval všem za účast, zamával fanouškům na kopci vedle likérky – a celý festival mu ležel u nohou.
Následující Avantasia tak měla hodně těžký úkol. Jenže hvězdný cirkus kolem neunavitelného principála Tobiase Sammeta se s ním vyrovnal s grácií. Umně míchal skladby z aktuální desky s léty prověřenými hity, a co hlavně: když máte rádi melodický rock a metal a mikrofonu se chopí Eric Martin, Ronnie Atkins, Michael Kiske, Amanda Somerville, Jorn Lande nebo (a zejména!) charismatický elegán v sáčku Bob Catley, tak z toho snad ani nemůže být mizerný koncert.
Masters provázel déšť, lidé byli přesto nadšení |
Na výpravně pojatém pódiu panovala báječná nálada, rozdávaly se úsměvy a vtípky a co hlavně: fanoušci se dočkali patrně nejlepšího vystoupení, který kdy Avantasia ve Vizovicích odehrála.
Sammet na závěr naznačil, že celý projekt si teď na pár let dá pauzu a její členové se budou věnovat svým vlastním kapelám. Pokud to opravdu dodrží, nemohlo být (dočasné) loučení vydařenější.
Trochu ve stínu pátečních „hvězdných válek“ mezi Slayer a Avantasií tak zůstaly koncerty dalších velkých jmen. Přitom hned ve čtvrtek zazněla finská smyčcová smršť v podání Apocalypticy. Ta nabídla pozvolna, ale mistrně strukturovaný setlist s vlastními skladbami i předělávkami hitů jiných kapel.
Metalová opera Avantasia na festivalu Masters of Rock 2016
Na závěr přišla i pozvánka na příští rok, kdy finské kvarteto vystoupí v akustické podobě ve Zlíně a Praze. „Připomeneme tak dvacet let od vydání našeho debutového alba Plays Metallica by Four Cellos,“ slíbil bubeník Mikko Sirén.
Sobotu pak opanoval vikingský metal v podání chasníků z Amon Amarth. Ti mají v Česku početnou fanouškovskou základnu a ve Vizovicích navíc (stejně jako Apocalyptica) hráli naposledy před dlouhými osmi lety. Pod pódiem to během jejich setu vypadalo jako na válečném poli, vzájemná výměna energie mezi rozjetou kapelou a rozběsněnými fanoušky fungovala na jedničku.
Mimochodem, na Masters of Rock nebývá zvykem, že by mezi hlavními hvězdami figurovalo tolik zástupců tvrdého metalu. Nicméně zařazení Slayer, Amon Amarth či Testament, kteří rovněž předvedli vynikající thrashmetalový koncert, bylo osvěžujícím tahem. Svědčil tomu i fakt, že do prodeje vůbec nešly jednodenní lístky.
Zájem o vstupenky byl enormní a právě Slayer a spol. tomu výrazně pomohli. Potvrdilo se tak, že kromě tradičního důrazu na melodický rock a metal se dramaturgie festivalu vůbec nemusí bát – a klidně i trochu většího – úkroku směrem k extrémnějším metalovým odnožím. Mnozí návštěvníci na ně totiž evidentně slyší. Takže co třeba za rok (namátkou) formace jako Kreator, Death Angel, Sodom či Machine Head?
Známkujte Masters of RockHudební přehlídku můžete hodnotit zde  |
Jedno velké jméno však do Vizovic nakonec nedorazilo. Američtí Megadeth, kteří měli být hlavní hvězdou neděle, zrušili zbytek evropského turné kvůli tomu, že jejich basák David Ellefson si zlomil nohu. „Megadeth však slíbili, že na Masters of Rock přijedou příští rok. Jde tak o první oficiálně potvrzenou kapelu pro ročník 2017,“ konstatoval šéf festivalu Jiří Daron.
Vzniklou mezeru v programu zaplnila slovenská Tublatanka, závěr nedělního programu se výrazně překopal a hlavní čas připadl finské Tarji. Zpěvačka, v níž by ledovou královnu z éry Nightwish už dnes hledal jen málokdo, minule na Masters vystoupila s filharmonií a teď si střihla rockový set. Byla to hodně příjemná podívaná, kterou ozdobil stále výtečný Tarjin hlas.
Heavy, power, speed a další melodičtější žánry hrály i letos prim. Za zmínku stojí all stars kapela The Dead Daisies tvořená členy slavných Whitesnake, Mötley Crüe či Thin Lizzy. Přiletěli soukromým tryskáčem, jejich koncert stál pořadatele jen pár korun a na tiskovce s úsměvem opakovali, že se ve svých letech už chtějí na pódiu hlavně bavit. A opravdu, i v dešti svým chytlavým hardrockem rozhýbali přítomné fandy.
K vizovickým jistotám patří fakt, že spousta kapel patří k „dobrým známým“ a stálicím, které se na Masters of Rock objevují pravidelně. Chvályhodné pak je, že řada z nich se snažila podobu svých koncertů obměnit. Třeba Korpiklaani se při své divoké „folk show“ doslova vyřádili a odměnou jim za to byl neustále vířící dav v circle pitu
Nescházeli ani němečtí Brainstorm s největším sympaťákem festivalu – zpěvákem Andy B. Franckem, který do publika házel trička, objímal se s fandy v prvních řadách a po koncertě v zákulisí nadšeně opakoval, že Masters of Rock je jeho nejoblíbenější festival. Až do jedné hodiny ráno vydrželi lidé čekat na německý happy metal v podání Freedom Call, šílenosti předváděli australští divočáci Airbourne – a tak by se dalo pokračovat.
Náladu příliš nezkazil ani protivný déšť, který padal z oblohy hlavně ve čtvrtek a sobotu. „Publikum na Masters of Rock je jedním z nejlepších na světě a dnes si zaslouží naše absolutní uznání. I v soustavném dešti nás až do posledního fanouška na konci hlediště povzbuzovali. Moc jim děkujeme,“ vzkázal po koncertě Mat Sinner z Primal Fear.
A věřte, že podobně obdivně se v backstage vyjadřovali i mnozí další hudebníci. „Fanoušci získali u vystupujících skupin obrovský respekt. Navzdory dvěma deštivým dnům byli fantastičtí,“ poznamenal Daron.
Festival se letos dotknul svého kapacitního maxima, hodně plno bylo už na dopolední koncerty a večer se v likérce skoro nedalo hnout. Fronty u vchodů byly masivní.
„Kapacita areálu je úplně využitá. Jsme na hraně, už není kam růst. Můžeme se posouvat jen kvalitou,“ dodal Daron, který předpokládá, že vysokou návštěvnost se podaří udržet i nadále. „Myslím si, že každý rok bude o lístky větší boj. Už teď se nás lidé ptají, kdy začne předprodej na příští rok.“
