Salon Schira, zejména jeho rámařská dílna, se stal po čase místem, kde se setkávali nejrůznější učenci, umělci, sběratelé a kritikové. Mezi veřejností se staly velmi oblíbenými hlavně aukce, v nichž se z počátku těšily největší pozornosti grafiky a akvarely nakupované lidmi ze střední třídy, později ale také malby a kresby.
Sběratelství umění se postupně stalo oblíbenou společenskou kratochvílí. Oproti profesionálnímu sbírání se lidé ze středních vrstev zaměřovali více na jména autorů nebo plátna zachycující určité téma než na obrazy s opravdovou uměleckou hodnotou. V prostředí rámařských dílen bylo takovýmto kumštýřům návdavkem, že mohli nově zakoupené dílo okamžitě nechat přikrášlit a zároveňn se obohatit o informace ostatních přítomných.
Z fenoménu masového sbírání pak v osmdesátých letech vznikly malé galerie, které o desetiletí později nový trend ve sbírání ještě podpořily. Významným galeristou se stal Radovan Beck, který veřejnosti zprostředkoval umění výrazně nekomerčního druhu stejně jako díla umělců, kteří si své jméno získali v padesátých a šedesátých letech.
Na konci 90. let se trend opět otočil. Sběratelé přestali klást důraz na díla určitých umělců, ale více se soustředili na práce, které zaznamenaly větší ohlas, ať už na důležitých výstavách nebo tvořily významné místo tvorby autora.
 Dimitrijevic, Braco: N kroků vpřed |
 Dimitrijevic, Braco: Kroky 2000 |
 Dobrovic Juraj: Prostorová konstrukce |
 Gattin, Ivo: Modrý povrch |
 Gliha, Oton: Suché kamenné zdi |
 Jevsovar, Marijan: Los desastres de la Guerra |
 Kipke, Zeljko: Revis |
 Kniffer, Julije: Meandr |
 Kozarić, Ivan: Fico |
 Kozarić, Ivan: Red Sign |
