Martina Janková vyrostla ve velkou umělkyni

Recitál sopranistky Martiny Jankové, který se uskutečnil v pondělí na zámku v Třebíči v rámci festivalu Concentus Moraviae, mohl být stejně dobře ozdobou Pražského jara. Zpěvačka se sice párkrát mihla v Praze jako host České filharmonie, ale samostatný večer dosud nikdy neměla.

A tak se vlastně teprve nyní naplno ukázalo, že ve světě, kam odešla počátkem 90. let, vyrostla v umělkyni velkého formátu.

Její hlas je vzorově elegantní mozartovský soprán, jasný a zvonivý, který se neobyčejně příjemně poslouchá. Pro recitál si vybrala písně na německé a italské texty od českých skladatelů z přelomu 18. a 19. století, kteří odcházeli do ciziny a nacházeli uplatnění u evropských šlechtických dvorů. 

Janková pro každou píseň našla svébytný výraz vokální, ale i herecký. Doprovázel ji originální kladívkový klavír z konce 18. století. Hrála na něj Barbara Maria Willi, německá specialistka na staré nástroje usazená v Brně.

Večer plný křehké elegance a espritu umělkyně korunovaly dvěma přídavky od Josepha Haydna.

,