Doživotí aneb KnoudiAutor: Martin Komárek Nakladatel: Daranus 264 stran, 299 korun |
Románu, který - jak je ostatně autorovým zvykem - je značně bizarní směsicí. Pozoruhodné filozofické úvahy o smrti, víře či Kristovi se proplétají se sexem či neuvěřitelně vulgárními dialogy rodičů zavražděné Kláry, manželů Knoudových. On je šéfredaktorem bulvárního Hlásného trouby, jemuž konkuruje další bulvár, zvaný Klepp, ona upatlaná, leč milující machna. Do toho se míchá líčení úplatných a neschopných policistů či soudců. A žen fascinovaných surovým vrahem, což vůbec není tak nepravděpodobné - vzpomeňme na Kajínka.
Slepenec? Jistěže nikoliv. Zaprvé: Komárek si krásně umí hrát s jazykem, využívá celé jeho nabídky od vznešených po nejspodnější vrstvy. A požitek je číst některé jeho dialogy, například doktora Dvořáka s jeho lékařem a přítelem Zeithammlem. Zadruhé: celou knihu prosvětluje lehký humor a ironie - jako by Komárek své postavy nebral tak úplně vážně.
Obálka knihy Doživotí aneb Knoudi
Co vadí
Jenže tu je cosi, co požitek z četby kalí. Jako by autor bral příliš vážně sebe. Tlačí čtenáře do pocitu, že žije na tomhle zdaleka ne nejlepším ze všech světů v zemi, ve které snad ani nestojí za to žít. Všechno je jaksi pokřivené - láska, vztahy, společenská situace (nemůže chybět kopnutí do Václava Klause), bulvár je ještě pitomější než v reálu... Ani ten sex nefunguje vždycky pořádně. Nejsme na tom lépe než mravenci profesora Zeithammla, kteří se nechtěně postarají o krásně absurdní závěr.
Stejně absurdní jako fakt, že Doživotí aneb Knoudi vyvolá určité rozpaky, ale kupodivu i chuť začíst se znovu.
