Busta Martina Friče se po čtrnácti letech vrací na Barrandov. | foto: ČTK

Martin Frič se vrací na Barrandov. Po kuriózních čtrnácti letech sporů

  • 5
Na středeční odhalení busty Martina Friče na Barrandově dostali pozvání herci z řad pamětníků - Stanislav Fišer, Lubomír Lipský či Jaroslava Adamová, přijdou režiséři i filmoví historici. Jenže malá česká bitva o to, aby se připomínka velikána vrátila na průčelí studia, v němž vznikly jeho nejlepší filmy, trvala čtrnáct let.

V roce 1995 se Filmový a televizní svaz začal zajímat, proč se busta režisérské legendy nevrátila po opravě fasády zpět na budovu barrandovských ateliérů. Dostal slib, že bude umístěna na jiném důstojném místě v areálu. Což se nestalo, a když se situace opakovala ještě po dvou letech, vznikla téhož roku nadace s názvem Frič je pryč (a už dlouho).

Jejím čestným předsedou se tehdy stal režisér Jiří Menzel a měla jediný cíl: získat prostředky na opětovnou instalaci Fričovy busty. "Ovšem hned následující rok se zrodil nový zákon o nadacích, který jim mimo jiné ukládal navýšit základní kapitál nejméně na dva miliony korun," vysvětluje strážce odkazu filmových legend Ondřej Suchý, proč nadějná nadace Frič je pryč zmizela ze světa také.

Režisér, herec, scenárista, výtvarník a muzikant Martin FričZ filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmese

V roce 2005 se zdálo, že Fričova busta dostane novou šanci. Vedení Barrandova slíbilo, že sochařské dílo "někde v areálu" znovu umístí – po nezbytných malých úpravách. A historie se opakovala.

"Dva roky poté Barrandovští sdělili, že busta je stále uložena v depozitáři, neboť je prý poškozena, a  že na její opravu nejsou peníze," vypráví Suchý. Tehdy dostal nápad, jak do vleklé nedůstojné války zapojit další bojovníky: Společnost Vlasty Buriana.

Díky, Vlasto Buriane

Právě s králem komiků totiž Frič natočil celkem jedenáct filmů, mezi nimi nesmrtelné komedie To neznáte Hadimršku, Anton Špelec ostrostřelec, Pobočník Jeho Výsosti, Dvanáct křesel, Hrdina jedné noci, Tři vejce do skla, Katakomby či Baron Prášil. Navíc ve třech filmech si také společně zahráli; asi nejslavnější z nich je Lelíček ve službách Sherlocka Holmese.

Společnost Vlasty Buriana se oprav a znovuodhalení Fričovy busty spolu s Barrandovem skutečně ujala: loni, kdy uplynulo dvacet let od Fričovy smrti. Až nyní se projekt konečně podařilo dotáhnout do konce. Jeden ze zakladatelů české kinematografie, jenž používal umělecké jméno Mac Frič a jehož snímky jako Císařův pekař – Pekařův císař, Kristián, Princezna se zlatou hvězdou či Eva tropí hlouposti nám dodnes "zařizují" sváteční televizní program, nestihl napsat své paměti.

Posmrtně se dočkal několika dokumentů, nicméně podle Suchého existuje v režisérově životě ještě spousta nezmapovaných zajímavých okamžiků. Některé teď objevuje, neboť zdědil část písemné a fotografické pozůstalosti po herečce Martě Fričové, jedné ze dvou dcer, jež filmař vyženil. A v jeho osobním deníku našel také dosud neznámý zápis z 24. července 1936, v němž Frič líčí, co zažil s Vlastou Burianem v Karlových Varech při natáčení filmu Tři vejce do skla.

Neznámá historka z deníku

Režisér, herec, scenárista, výtvarník a muzikant Martin Frič"Stala se zajímavá věc," píše Frič. "Potřebovali jsme zachytit lázeňský ruch na hlavní kolonádě. Kamera byla připravena, jen začít. Vtom se nám postavil před kameru vysoký muž. Žádal jsem ho, aby poodstoupil. Nereagoval. Šel k němu Vlasta Burian a říká mu – Pane, my tady musíme natáčet, koukejte na ten mrak, co se hrne, a stoupněte si honem někam jinam. Muž však stručně prohlásil, že on může stát, kde chce, a že se z místa nehne. Mrak se blížil a nezbývalo nic jiného než povolat strážníka. Ten to skončil jednoduše. Vzal pána pendrekem přes hlavu, on si dal říci a zašel do knihkupectví. Byl to K. H. Frank, majitel onoho knihkupectví, později tyran a vrah," stojí v deníku výjimečného režiséra, ale také scenáristy, textaře, výtvarníka, kabaretiéra, muzikanta a herce, který se pozítří konečně vrátí na Barrandov.