Před pár lety jste mi říkala, že doma nemáte televizi. Už jste si ji pořídila?
Ne. Ale já teď nemám víc věcí. Přestěhovala jsem se a byt ještě není hotový, takže žiju na podlaze mezi pilinami.
Copak herečka nepotřebuje mít přehled o tom, co se natočilo? Chodíte alespoň do kina?
Do kina chodím moc ráda. Pouštět si filmy doma na DVD, to není ono. Líbí se mi, když film sdílím s jinými lidmi.
Teď je období, kdy lidé do kin moc nechodí...
Opravdu?
Ano, dokonce ani na poslední film obvykle úspěšného Jana Hřebejka se diváci nehrnou. A vy jste právě dokončila snímek Děti noci, ve kterém máte hlavní roli. Byla byste zklamaná, kdyby se na něj nechodilo?
No jasně, že bych si přála, aby se dotkl co nejvíce lidí. Když člověk něco dělá, vloží do práce energii a má z toho radost, tak je zvědavý, co tomu lidé řeknou. A mně je tenhle film opravdu blízký.
Jakou roli hrajete?
Holku, která by za jiných okolností mohla být docela milá, ale zrovna se nalézá v těžkém období, takže nepůsobí úplně sympaticky. Chtěla by žít nějak zvláštně, vadí jí konzumní společnost, ale zároveň nedělá nic moc pro to, aby se její život změnil. Prodává potraviny v nonstopu a pracuje jen v noci, protože má pocit, že v noci je všechno zajímavější. Trochu se za to schovává. Věřím, že tohle může být téma mojí generace.
Jak to?
Máme tolik možností, že je těžké se rozhodnout, co vlastně chceme dělat. Dřív, v komunismu, to měli mladí lidé paradoxně snadnější. Když chtěli něco zajímavého dělat, museli za to bojovat, vybrat si svou cestu. My můžeme dělat cokoli, jenže najít si svůj směr není vždycky jednoduché.
Čtěte ve čtvrtek v magazínu DNES
Proč jí nevadí, že nemá maturitu? Jak se žije z hereckého platu? Proč jí je sympatický politik Karel Schwarzenberg?
