Minimum pozornosti zde bylo věnováno Marshallově působení ve funkci šéfa štábu US Army v době druhé světové války i jeho mimořádně bohaté politické kariéře v éře poválečné. Tyto skutečnosti naopak neopomíjí tuzemský historik Jan Wanner v obsáhlé biografii George C. Marshall, tvůrce armád a aliancí, kterou vydalo pražsko-litomyšlské nakladatelství Paseka. Autor zaplnil bílá místa a v informativně hutné knize se nezdráhal souběžně s popisem Marshallovy kariéry věnovat poměrně široký prostor politickým a vojenským dějinám USA, jejichž běh generál do značné míry spoluurčoval.
Drtivá většina práce o dvou částech a šestnácti kapitolách je věnována období druhé světové války, kdy se George C. Marshall stal jedním z hlavních konzultantů prezidenta Roosevelta a zřejmě i nejvýznamnějším americkým vojenským stratégem.
Wanner popisuje permanentní, tvrdohlavý a nesmírně vyčerpávající tlak, který Marshall - vědom si nedostatku času - počal se vznikem války v Evropě vyvíjet na odpovědná místa. Stav americké armády v roce 1939 byl více než tristní. Marshallovou zásadní reorganizační iniciativou byl základ pozemní armády USA vydupán ze země ještě do japonského útoku na Pearl Harbor. Potíže, které se nakupily, zdánlivě přesahovaly horizont průměrného lidského života. Vzhledem k značnému vlivu izolacionistů neměl Marshall zpočátku přístup ani do Bílého domu. Další překážku tvořila protiválečná nálada většiny americké společnosti.
Hvězda šéfa štábu US Army zazářila se vstupem Spojených států do války. Je obdivuhodné, k jakému výkonu se vypjal v době, kdy měl teoreticky být za horizontem svých fyzických i duševních sil. Svou přirozenou autoritou i vrozeným diplomatickým citem překonával permanentní problémy s Londýnem, jejichž četnost i povaha byly překvapující. Se všemi klady a zápory je zde současně ve zkratce líčena i řada amerických politiků a Marshallových vojenských spolupracovníků; nepříliš lichotivé světlo padá zvláště na "filipínského hrdinu", egoistického generála Douglase MacArtura.
Krátce po kapitulaci Japonska Marshall dva roky působil jako zvláštní prezidentův zmocněnec v Číně, aby byl v lednu 1947 jmenován tzv. státním tajemníkem - ministrem zahraničních věcí. Exekutivně se tak stal druhou nejvýznamnější osobou USA. Měl "prosadit mír, kterému napomohl zvítězit". Také proto vznikl zmíněný Marshallův plán, zaměřený "proti hladu, chudobě, zoufalství a chaosu", jehož cílem bylo zabránit zhoršení hospodářské, sociální a politické situace, resp. nástupu komunismu. Marshallův krok znamenal logické pokračování tzv.
Trumanovy doktríny; studená válka byla před branami - ministr Marshall zabránil destabilizaci západní Evropy, kterou Moskva cíleně zahlcovala miliony vyhnanců z území svých satelitů. Společně s koncem prvního funkčního období prezidenta Trumana opustil Marshall post zahraničního ministra. I nadále byl považován za mimořádnou osobnost - následně byl jmenován předsedou amerického Červeného kříže, po vzniku korejské války se stal ministrem obrany.
Marshallovy celoživotní postoje byly následně oceněny Nobelovou cenou míru.
Wannerova kniha "o muži, který nechtěl být nikdy ničím více než jen dobrým polním důstojníkem" je mimořádně čtivá, zvláště kapitoly věnované období 1939-1941. Publikace je vystavěna na archivních materiálech, pramenných edicích, podstatných Marshallových životopisech. Opomenuty nezůstaly práce zabývající se nejdůležitějšími etapami Marshallova života.
Její potřebu dokládá mj. skutečnost, že ani jedno z autorem citovaných děl nejenže nepochází z české provenience, ale dosud nebylo do češtiny ani přeloženo.
Pozorný čtenář si též například povšimne nesjednoceného psaní Marshallova příjmení nebo toho, že nyní tak frekventovaný výraz "impeachment" byl záměnou jedné hlásky modifikován na "inpeachment". Závěr publikace tvoří chronologický přehled Marshallova života v datech a seznam pramenů a literatury, ovšem jmenný rejstřík nebyl zařazen.
Drtivá většina práce o dvou částech a šestnácti kapitolách je věnována období druhé světové války, kdy se George C. Marshall stal jedním z hlavních konzultantů prezidenta Roosevelta a zřejmě i nejvýznamnějším americkým vojenským stratégem.
Wanner popisuje permanentní, tvrdohlavý a nesmírně vyčerpávající tlak, který Marshall - vědom si nedostatku času - počal se vznikem války v Evropě vyvíjet na odpovědná místa. Stav americké armády v roce 1939 byl více než tristní. Marshallovou zásadní reorganizační iniciativou byl základ pozemní armády USA vydupán ze země ještě do japonského útoku na Pearl Harbor. Potíže, které se nakupily, zdánlivě přesahovaly horizont průměrného lidského života. Vzhledem k značnému vlivu izolacionistů neměl Marshall zpočátku přístup ani do Bílého domu. Další překážku tvořila protiválečná nálada většiny americké společnosti.
Hvězda šéfa štábu US Army zazářila se vstupem Spojených států do války. Je obdivuhodné, k jakému výkonu se vypjal v době, kdy měl teoreticky být za horizontem svých fyzických i duševních sil. Svou přirozenou autoritou i vrozeným diplomatickým citem překonával permanentní problémy s Londýnem, jejichž četnost i povaha byly překvapující. Se všemi klady a zápory je zde současně ve zkratce líčena i řada amerických politiků a Marshallových vojenských spolupracovníků; nepříliš lichotivé světlo padá zvláště na "filipínského hrdinu", egoistického generála Douglase MacArtura.
Krátce po kapitulaci Japonska Marshall dva roky působil jako zvláštní prezidentův zmocněnec v Číně, aby byl v lednu 1947 jmenován tzv. státním tajemníkem - ministrem zahraničních věcí. Exekutivně se tak stal druhou nejvýznamnější osobou USA. Měl "prosadit mír, kterému napomohl zvítězit". Také proto vznikl zmíněný Marshallův plán, zaměřený "proti hladu, chudobě, zoufalství a chaosu", jehož cílem bylo zabránit zhoršení hospodářské, sociální a politické situace, resp. nástupu komunismu. Marshallův krok znamenal logické pokračování tzv.
Trumanovy doktríny; studená válka byla před branami - ministr Marshall zabránil destabilizaci západní Evropy, kterou Moskva cíleně zahlcovala miliony vyhnanců z území svých satelitů. Společně s koncem prvního funkčního období prezidenta Trumana opustil Marshall post zahraničního ministra. I nadále byl považován za mimořádnou osobnost - následně byl jmenován předsedou amerického Červeného kříže, po vzniku korejské války se stal ministrem obrany.
Marshallovy celoživotní postoje byly následně oceněny Nobelovou cenou míru.
Wannerova kniha "o muži, který nechtěl být nikdy ničím více než jen dobrým polním důstojníkem" je mimořádně čtivá, zvláště kapitoly věnované období 1939-1941. Publikace je vystavěna na archivních materiálech, pramenných edicích, podstatných Marshallových životopisech. Opomenuty nezůstaly práce zabývající se nejdůležitějšími etapami Marshallova života.
Její potřebu dokládá mj. skutečnost, že ani jedno z autorem citovaných děl nejenže nepochází z české provenience, ale dosud nebylo do češtiny ani přeloženo.
Pozorný čtenář si též například povšimne nesjednoceného psaní Marshallova příjmení nebo toho, že nyní tak frekventovaný výraz "impeachment" byl záměnou jedné hlásky modifikován na "inpeachment". Závěr publikace tvoří chronologický přehled Marshallova života v datech a seznam pramenů a literatury, ovšem jmenný rejstřík nebyl zařazen.
