Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lehni si do trávy a nic nefoť, radil Markétě Luskačové Josef Koudelka

  7:20aktualizováno  7:20
Pražská Leica Gallery hostí retrospektivu fotografky Markéty Luskačové. Ať už vznikly v odlehlé slovenské obci, nebo na londýnských ulicích, její snímky mají významnou dokumentární hodnotu a vyznačují se i silnou empatií. Výstava potrvá do 2. listopadu.

Markéta Luskačová, O dětech, Londýn, 1988 | foto: © Markéta Luskačová

Pořadatelé z Leica Gallery Prague to možná ani předem nevěděli, ale Luskačová skutečně padesát let fotila na přístroj značky Leica, a to na starý záplatovaný model ze 30. let. „Vydělala jsem si na něj překládáním balíků z dodávek a náklaďáků do vagónů na poště na Hlavním nádraží v Praze. Noční šichty byly dvanáctihodinové, s hodinovou přestávkou o půlnoci,“ vzpomíná Luskačová.

Fotogalerie

Práce to byla namáhavá, hmotnostní limit balíků byl totiž dvacet kilogramů. A nouze nebyla ani o nemilá překvapení. „V šeru uzavřené korby náklaďáku jsem se jednou dotkla zvířecí srsti. Vykřikla jsem. V poště mezi balíky bylo mrtvé kůzlátko, hlavu mělo ovázanou bílým plátnem, na krku mu visela na provázku cedulka s adresou. Stará dělnice, které jsem je z útrob náklaďáku podala, je vzala do rukou téměř něžně a řekla – Kůzlátko v poště, brzy budou Velikonoce!“

Starý záplatovaný fotoaparát ji potom provázel, když vznikal cyklus snímků z náboženských poutí na Slovensku a v Polsku, nebo na přelomu padesátých a šedesátých let, kdy dokumentovala život ve slovenské vesnici Šumiac.

„Na Šumiac jezdím pořád, mám to tam ráda. Někteří lidé, které jsem fotila a přátelila se s nimi, pořád žijí,“ říká Luskačová. „Ano, je to tam dnes už jiné, ale tak to je, nostalgií netrpím. I když vždycky si najdu něco, co zůstalo.“

Prvními krůčky s fotoaparátem provedl Luskačovou Josef Koudelka. „Potřebovala jsem normálně ukázat, kde se co mačká. Josef mi tedy napsal tabulku expozic, co mám nastavit v lese, když je pod mrakem. A když je slunečno? ptala jsem se. Když je sluníčko, tak si lehni do trávy a nic nefoť,“ vzpomíná se smíchem na Koudelkovu radu.

Markéta Luskačová, Masopust sdružení Roztoč v Roztokách, 2000

Markéta Luskačová, Masopust sdružení Roztoč v Roztokách, 2000

Od sedmdesátých let fotografovala v Anglii a Irsku. V Londýně to byly například pouliční trhy, anebo muzikanti, kteří hráli po nárožích. „Když jsem fotila muzikanty, strkala jsem u toho po ulicích kočárek se synem. Došel mi film, aparát jsem dala do tašky na rameni, jenže do něj asi vyteklo mléko,“ vypráví. Foťák samozřejmě došel úhony a v  servisu řekli, že nejde opravit.

„Když jsem to vyprávěla Henri Cartier-Bressonovi, zavolal svému mechanikovi do Paříže. Mechanik sice řekl, že tak zřízenou leicu viděl jen jednou v životě, a to když komusi spadla do míchačky na beton, ale opravil ji a sloužila mi ještě řadu let,“ dodává Luskačová.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.