Mark Knopfler: Tracker (obal alba)
Na světě snad v současnosti není aktivní kytarista s rozpoznatelnějším hráčským rukopisem. Ať si skočí posluchač na kterékoli místo alba, nemůže se zmýlit. A to dokonce ani tam, kde Knopfler hraje na akustickou kytaru nebo technikou slide, což pro něj nebývalo v nejslavnějších dobách kapely Dire Straits typické.
Jeho cit v rukou a výběr tónů je stále zcela specifický a vždycky jde jen o to, do jakých písniček jej Knopfler zaobalí.
TrackerMark Knopfler Universal 2015 |
Tracker je co do délky zhuštěnější, a stylově naopak poněkud rozmáchlejší oproti výrazně bluesově laděnému dvojalbu Privateering z roku 2012. Knopfler se vrací ke svému typickému softrockovému písničkářství, ve kterém jsou podstatné motivy ostrovního folku, countryové postupy i stopy bluesového cítění.
Pří prvním poslechu nicméně mohou úvodní takty alba lehce znejistět: rytmika, varhany a kytara rozjíždí groove jako z černých souljazzových nahrávek 60. let. Vzápětí se však hudba vyklene v keltskou melodii a úvodní song Laughs And Jokes And Drinks And Smokes nakonec aspiruje na potenciální hitovku alba.
Mark Knopfler v době existence Dire Straits
Svoje staré fanoušky potěší Knopfler nejvíc skladbou Beryl. Začíná nenápadnými kytarovými rozklady, pak bubeník odtluče rytmus a rozjede se písnička, která jako by vypadla z prvního alba Dire Straits, z doby vzniku jejich nejpřímočařejších kousků. A Knopflerovy kytarové kudrlinky dělají stejnou parádu jako na konci 70. let.
Tato citace sama sebe ovšem není jedinou „ohlasovou“ písní alba. Minimálně na dvou místech až zarazí, jak moc Mark Knopfler autorsky připomíná někoho jiného. Skydiver je rytmicky i harmonicky ryzí mccartneyovka. V žádném případě nejde o konkrétní kopii – ale styl je převzat takřka dokonale. Otázka zní, zda shodou náhod, či vědomě.
Mark Knopfler
A při poslechu songu Lights of Taormina zase nelze z hlavy vytěsnit myšlenku na Sunday Morning Coming Down, písničku Krise Kristoffersona, kterou proslavil Johnny Cash a u nás s textem Nedělní ráno Pavel Bobek.
Jakýmsi vtipem na druhou je archivní fotografie v bookletu právě u textu této písně, kde se protagonista alba o jeden mikrofon dělí s Bobem Dylanem. A v refrénu nahrávky Knopfler tak dylanovsky překotně frázuje, jako by chtěl k fotce natočit soundtrack.
Tyto poznámky na okraj však absolutně nezpochybňují řečené: Tracker je krásné album stále famózního kytaristy.
