V čem je tedy ten rozdíl?
Všechno se strašně rychle mění a v muzice dvojnásob. Objevuje se tolik nových i rádoby nových hudebních trendů, že spoustě lidem náš styl musí připadat zastaralý. Ale i my se vyvíjíme, ten rozdíl je v nás.
Považujete výsledek stále ještě za grunge?
Všechny tyhle kategorie jsou k smíchu. Ani v době grunge lidi neposlouchali, co která kapela hraje, o čem zpívá, v čem je specifická. Stačilo jim, že pocházela ze Seattlu - tím pro ně automaticky byla grungeovou kapelou. Jsme normální rocková kapela, která vždycky zněla jen jako Mudhoney. S Nirvanou či Pearl Jam jsme vždy měli společný jen Seattle a dlouhé vlasy.
Zapomněl jste na kdysi tak kultovní značku Sub Pop. Co podle vás znamenalo tohle malé vydavatelství pro grungeovou vlnu?
Nevím, co tohle vydavatelství znamenalo pro grunge, ale pro mě toho moc neznamenalo ani tehdy, natož dneska.
Ale natáčet zkraje 90. let pro Sub Pop přece něco znamenalo...
Ani bych neřekl, bylo to prostě jedno z malých nezávislých vydavatelství, jakých jsou v Americe stovky, možná tisíce. Myslím, že se význam Sub Popu přeceňuje. Navíc zakladatel Sub Popu Bruce Pavitt byl můj nejlepší kamarád, takže pro mě bylo zcela přirozené, že budeme vydávat právě na téhle značce.
Nemáte tedy pocit, že Nirvaně, která zkraje 90. let vytvořila ze Seattlu středobod hudebního pop-světa, do určité míry vděčíte za svou kariéru?
Možná, že trochu ano, ale my jsme byli skutečně skvělou kapelou i předtím, než došlo k tomuhle seattleskému šílenství. Navíc nám se mediální pozornost beztak vyhnula pro komerční rozhlasové stanice a MTV jsme byli i nadále nepřijatelní. Dokonce i pro univerzitní rádia.
Před vznikem Mudhoney jste vy a kytarista Steve Turner hráli v kapele Green River - společně se Stonem Gossardem a Jeffem Amentem, kteří později založili Pearl Jam. Nestává se často, aby členové jedné kapely založili dvě slavné skupiny. Jak na tohle období vzpomínáte?
Jen jako na období svých hudebních začátků se vším, co k tomu patří. Nekonečné hodiny zkoušení, nadšenecké muzikantské experimentování a objevování, pocit absolutní svobody a přátelství všech lidí v kapele, které - jak jsme si tehdy mysleli - vydrží na celý život. Jenže nakonec jsme šli každý vlastní cestou. Tak to chodí.
Podle některých zpráv vás Gossard před objevením Eddieho Veddera chtěl jako zpěváka do Pearl Jam. Nikdy jste později nelitoval, že jste tuhle nabídku nepřijal?
To nebyla otázka volby, protože v okamžiku, kdy se Pearl Jam dávali dohromady, já už tři roky zpíval v Mudhoney. Nebylo čeho litovat.
Takže vám nikdy nebylo líto, že zatímco se Pearl Jam stali celosvětovými hvězdami, Mudhoney zůstali kapelou pro mnohem užší okruh příznivců?
Nemáme si nač stěžovat. A pokud přece jen něčeho lituji, pak ztráty bývalých kamarádů. Je to zvláštní, chodit celý život s někým do hospody a najednou, skoro ze dne na den, nemít možnost mu ani zavolat. Tím nechci říct, že by se změnili oni, třeba Stone Gossard zůstal v podstatě stejný, ale naprosto se změnilo vše kolem nich. Jsou obklopeni neprostupnou hradbou vlastní popularity - manažery, novináři, fanoušky. Je mi jich svým způsobem líto.
Všechno se strašně rychle mění a v muzice dvojnásob. Objevuje se tolik nových i rádoby nových hudebních trendů, že spoustě lidem náš styl musí připadat zastaralý. Ale i my se vyvíjíme, ten rozdíl je v nás.
Považujete výsledek stále ještě za grunge?
Všechny tyhle kategorie jsou k smíchu. Ani v době grunge lidi neposlouchali, co která kapela hraje, o čem zpívá, v čem je specifická. Stačilo jim, že pocházela ze Seattlu - tím pro ně automaticky byla grungeovou kapelou. Jsme normální rocková kapela, která vždycky zněla jen jako Mudhoney. S Nirvanou či Pearl Jam jsme vždy měli společný jen Seattle a dlouhé vlasy.
Zapomněl jste na kdysi tak kultovní značku Sub Pop. Co podle vás znamenalo tohle malé vydavatelství pro grungeovou vlnu?
Nevím, co tohle vydavatelství znamenalo pro grunge, ale pro mě toho moc neznamenalo ani tehdy, natož dneska.
Ale natáčet zkraje 90. let pro Sub Pop přece něco znamenalo...
Ani bych neřekl, bylo to prostě jedno z malých nezávislých vydavatelství, jakých jsou v Americe stovky, možná tisíce. Myslím, že se význam Sub Popu přeceňuje. Navíc zakladatel Sub Popu Bruce Pavitt byl můj nejlepší kamarád, takže pro mě bylo zcela přirozené, že budeme vydávat právě na téhle značce.
Nemáte tedy pocit, že Nirvaně, která zkraje 90. let vytvořila ze Seattlu středobod hudebního pop-světa, do určité míry vděčíte za svou kariéru?
Možná, že trochu ano, ale my jsme byli skutečně skvělou kapelou i předtím, než došlo k tomuhle seattleskému šílenství. Navíc nám se mediální pozornost beztak vyhnula pro komerční rozhlasové stanice a MTV jsme byli i nadále nepřijatelní. Dokonce i pro univerzitní rádia.
Před vznikem Mudhoney jste vy a kytarista Steve Turner hráli v kapele Green River - společně se Stonem Gossardem a Jeffem Amentem, kteří později založili Pearl Jam. Nestává se často, aby členové jedné kapely založili dvě slavné skupiny. Jak na tohle období vzpomínáte?
Jen jako na období svých hudebních začátků se vším, co k tomu patří. Nekonečné hodiny zkoušení, nadšenecké muzikantské experimentování a objevování, pocit absolutní svobody a přátelství všech lidí v kapele, které - jak jsme si tehdy mysleli - vydrží na celý život. Jenže nakonec jsme šli každý vlastní cestou. Tak to chodí.
Podle některých zpráv vás Gossard před objevením Eddieho Veddera chtěl jako zpěváka do Pearl Jam. Nikdy jste později nelitoval, že jste tuhle nabídku nepřijal?
To nebyla otázka volby, protože v okamžiku, kdy se Pearl Jam dávali dohromady, já už tři roky zpíval v Mudhoney. Nebylo čeho litovat.
Takže vám nikdy nebylo líto, že zatímco se Pearl Jam stali celosvětovými hvězdami, Mudhoney zůstali kapelou pro mnohem užší okruh příznivců?
Nemáme si nač stěžovat. A pokud přece jen něčeho lituji, pak ztráty bývalých kamarádů. Je to zvláštní, chodit celý život s někým do hospody a najednou, skoro ze dne na den, nemít možnost mu ani zavolat. Tím nechci říct, že by se změnili oni, třeba Stone Gossard zůstal v podstatě stejný, ale naprosto se změnilo vše kolem nich. Jsou obklopeni neprostupnou hradbou vlastní popularity - manažery, novináři, fanoušky. Je mi jich svým způsobem líto.
