Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bílý lev na bílém pozadí, vtipkuje o české válečné vlajce Polák Surosz

  11:33aktualizováno  11:33
Polský spisovatel Mariusz Surosz žije už šest let v Praze a snaží se pochopit českého člověka, o němž rád píše. Letos vyšla jeho kniha Ach, ty Češky!, v němž vzdal hold výjimečným ženám, například Věře Čáslavské či Adině Mandlové.

Polský spisovatel Mariusz Surosz | foto:  David Neff, MAFRA

Před sedmi lety Surosz zabodoval souborem esejů Pepíci. Tímto slovem nás Poláci označují. Pepík je podle nich ten, kdo v tragických situacích namísto zbraní bojuje sebeironií, nejlépe zalezlý v hospodě. On však s tímto pohledem nesouhlasí a vydal se bojovat i s dalšími předsudky, které k nám Poláci mají.

U nás se říká: „Co Čech, to muzikant.“ Máte nějaké podobné rčení v polštině o vašem národě?
Nevím o tom.

Týdeník TÉMA

Vychází v pátek

Týdeník TÉMA

Celý rozhovor najdete v pátečním vydání týdeníku Téma.

Kdyby chtěl být Čech škodolibý, řekl by třeba: „Co Polák, to kšeftman.“
Slyšel jsem jednoho polského průvodce vysvětlovat rozdíl mezi Čechy a Poláky takto: „V Polsku je 80-90 % katolíků, v Česku 80-90 % alkoholiků.“ Ale to je samozřejmě fór. Od Čechů jsem slyšel třeba toto: „Co Polák, to katolík.“ Občas se objevil ten šmelinář. A pak taky hláška: „Vždy jste bojovali.“ A někdo mi dokonce tvrdil, že Poláci se postavili na koních proti tankům. Vysvětlil jsem mu, že taková situace nikdy nenastala. Bylo to jen ve filmu Andrzeje Wajdy Lotna z roku 1959. Pro mě to je potvrzení, že tyto zobecňující představy bývají liché nebo hodně zkreslené, protože často vznikají podle obrazů. I Poláci si představu o Češích vybudovali na základě filmů a knížek. Když se Poláků ptají, jaký je jejich nejoblíbenější národ v Evropě, zpravidla řeknou: „Češi.“

To slyšíme rádi...
Jenže Poláci mají rádi svou představu o Češích.

A ta je jaká?
Člověk, který sedí v hospodě a chlastá pivo. Nemá zájem o to, co se děje za jeho hranicemi. Má svůj pohodlný život a klídek. Čech je speciální směs knedlíků, piva a Švejka. Snažím se Polákům vysvětlit, že je to blbost (usmívá se). Ale někteří si to nedají vymluvit, protože jejich oblíbený spisovatel Bohumil Hrabal takové hrdiny měl. A podle jeho knih vznikly oblíbené filmy, které ty stereotypy jen posílily. Totéž Haškův Švejk. V polské armádě se ještě za komunistů dokonce slovo „švejk“ používalo. Označovalo vojáka, který už stříhá metr a kašle na všechno. V Česku provázím polské turisty. A několikrát měli prosbu, abych jim ukázal hospody, kde Švejk pil. Jsou překvapení, když jim řeknu, že neexistoval a že jim můžu maximálně ukázat hospody, v nichž pil Jaroslav Hašek... A to je každá (směje se).

Myslí si o nás Poláci, že jsme zbabělci?
Od jednoho Poláka jsem slyšel vtip: Víte, jak vypadá česká válečná vlajka?

Ne.
Bílý lev na bílém pozadí. Na český vztah k válce jsou v Polsku dva pohledy. Emotivní, a ten vám moc nefandí. A pak racionální. Ten říká: „Češi nebojovali, a proto mají krásnou nezničenou Prahu.“ Každopádně Poláci bývají překvapeni, když jim vyprávím o Pražském povstání. Píše se 5. květen 1945, Hitler je po smrti, Berlín dobyt. Racionální člověk by seděl doma a nešel by bojovat. Ale rozum v tu chvíli přemohly emoce. Byla to pomsta za to, že Češi ve vlastní zemi byli léta braní jako lidi podřadné kategorie a že museli pro Němce pracovat ve fabrikách.

Celý rozhovor najdete v novém vydání týdeníku Téma.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.